Robinson Krusoe. Cesty a příhody Robinsonovy na zemi i na moři/Kapitola devátá

Robinson Krusoe. Cesty a příhody Robinsonovy na zemi i na moři Oskar Höcker
Kapitola osmá	Kapitola devátá	Kapitola desátá

Údaje o textu
Titulek:	Kapitola devátá
Podtitulek:	V rozbité lodi
Autor:	Oskar Höcker podle Daniela Defoea
Zdroj:	HÖCKER, Oskar. Robinson Krusoe. Cesty a příhody Robinsonovy na zemi i na moři. Překlad Jan Václav Novák. Praha : Fr. A. Urbánek, 1888. s. 45–51. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jan Václav Novák
Licence překlad:	PD old 70
Související:	Robinson Crusoe

Byl již jasný den, když se Robinson konečně probudil. Spánkem byl značně posilněn a s myslí spokojenější přemítal nyní o své budoucnosti. Sestoupil se své vysoké noclehárny a vyšel na pobřeží.

Moře bylo se úplně stišilo. Vlny kolébaly se opět tak jemně, dorážely na břeh jen tak slabounce, jako by ani nejmenší vánek klidu jejich byl neporušil.

Robinson spěchal podél pobřeží a brzo spozoroval nepříliš daleko od břehu rozbitou loď, v níž se byl vydal z Brasilie, pln jsa nejkrásnějších nadějí.

Když nastala doba odlivu, svlekl svůj vrchní oděv a ponechal si jen lněné spodky a punčochy. Bylť si pevně umínil, že se do rozbité lodi podívá, neboť jen takto mohl se nadíti, že si opatří potřebné potraviny.

Chutě skočil do vody; plnou silou svých rukou brázdil vlny a brzy dostihl lodi. Přída její vysoko vynikala z vody, kdežto ostatek pevně ležel na dně mořském.

Tu však nevěděl si Robinson pomoci. Vylézti po hladkých stěnách lodních na palubu zdálo se nemožno; a přece jinak nebylo lze tam se dostati. Dvakráte oplul tedy loď, než se mu vyskytla pomoc. Z jednoho pootevřeného otvoru spozoroval totiž viseti kus lana, jehož se hleděl chopiti. Vymrštil se z vody do výše a po několika marných pokusech se mu konečné podařilo konce lana dosáhnouti. Vytáhl se pak po něm a tak se mu povedlo dostihnouti otvoru. Tu mohl se pevně postaviti a takto vylezl konečně snadno na palubu.

Zde zjevilo se mu smutné divadlo. Vše, čím bylo lze hnouti, odnesly vlny, ba také stožáry a ráhna pevně připevněná značně utrpěla zuřivými živly.

Robinson nezdržel se tu dlouho. Bylo mu na to pomýšleti, aby prohledl co možná rychle vnitřek lodi, neboť nesnadno bylo říci, zdali by rozbitiny lodní mohly odolati ještě také druhému takovému návalu bouře. Odebral se tedy pod palubu, kde s velikou radostí pozoroval, že tu voda příliš mnoho škody neučinila. Zásoby lodní zůstaly neporušeny a Robinson, jenž byl minulého dne zůstal zcela bez potravy, rychle spěchal ke koši na chléb, aby hlad svůj ukojil; potom teprve prohlížel si ostatní věci.

Tu však náhle se ho zmocnila veliká malomyslnosť, ač spatřoval tu poklady pro svoje nynější postavení neocenitelné. Nemělť člunu, na němž by zachráněné věci na ostrov převezl, a bez člunu nebylo možno ani dosti nepatrné maličkosti tam dopraviti.

Brzo však nabyl opět dobré mysli. Rychle se rozhodnuv pospíšil na palubu, pomocí lodní pilky, již byl nalezl, odloučil malý stěžeň a ráhno od lodi a upevniv je na provazy hodil je do moře; pak vyvalil na palubu prázdné sudy, jež byl v dolní prostoře spozoroval, a sházel je rovněž do moře.

Opatřen jsa všelikými silnými lany spustil se pak Robinson sám přes okraj lodní do vody. Usedl po jízdecku na jeden trám a hleděl pak malý stěžeň pevně spojiti s ráhny. Pomocí několika druhů by byl takovým způsobem záhy zhotovil obstojný vor; avšak jsa odkázán sám na sebe byl nucen dlouhou řadu hodin se namáhati, než povstalo plavidlo aspoň poněkud dopravy schopné. Prázdné sudy upevnil pak na obou koncích plti, aby ji snáze mohl říditi. Znovu vylezl potom na palubu lodní, sházel na plavidlo zhruba zhotovené všecky desky, jichž se vůbec mohl zmocniti, aby takto další drahocenný svůj náklad před mořskou vodou chránil. Potom teprve počal si vybírati jiné drahé poklady. Několik prázdných beden, jež byl rovněž v dolní prostoře lodní nalezl, dovlekl na palubu a naplnil je až po okraj chlebem, rýží, několika kusy hollandského sýra a uzeného kozího masa. Náhodou dostal se mu do ruky také váček ječmene a žita, jež lodníci vzali s sebou pro drůbež na lodi chovanou.

Pak nastala nejtěžší čásť práce. Opatrně ovázal každou bednu lanem, jichž bylo na lodi hojně, a spouštěl je pak jednotlivě ponenáhlu na vor. Rovněž učinil s košem plným láhví, v nichž byla líhovice kapitánova, a s velikou láhví plechovou, obsahující asi šest galonů (24 litrů) rumu.

Zatím nastala doba přílivu a Robinson spozoroval příliš pozdě, že oděv, jejž byl na břehu zůstavil, vlnami byl zachvácen a daleko do moře zanesen. Mnoho času mu na přemýšlení o té věci ani nezůstalo, proto hodil rychle na vor několik námořnických obleků, na něž rovněž připadl, a počal hledati to, co pro něho za nynějšího postavení bylo nejpotřebnější, bedničku s tesařským náčiním. Šťastnou náhodou se mu to brzy povedlo, i dopravil ji na plť týmž způsobem, jako bedny s potravinami.

Se zimničnou rychlostí obrátil se pak Robinson do lodní zbrojírny. Příliv byl se již značně zmohl a přece bylo ještě třeba nabyti jedné z nejdůležitějších věcí, střeliva. Rychle sňal tedy se stojanu dvě ptáčnice, dvě bambitky a na konec ozbrojil se ještě dvěma starýma zrezavělýma šavlema, jež se mu ve zbrojnici naskytly. Ze tří soudků prachu, jež byl správce děl na loď vzal, vyvalil na palubu dva, zanechav na lodi toliko jeden, poněvadž byla do něho nasákla voda, čímž se stal tedy nepotřebným.

Spustiv pak také prach a zbraně na vor seskočil tam konečné i Robinson sám pomocí zlomeného vesla.

Byla to zvláštní plavba, na niž se nyní chtěl vydati. Bez plachty, bez kormidla, toliko pomocí vesla napolo zlomeného dopraviti chtěl na břeh hrubě zhotovený, ale těžký náklad vezoucí vor! Kdyby se moře jen poněkud bylo vlnilo a kdyby lehký větřík, jenž právě povstal, nebyl vanul ku břehu, nebyla by dobrodružná tato plavba zajisté šťastně vypadla; avšak za těch poměrů chutě se chopil Robinson díla. Zlomeným veslem opřel se o stěnu lodní a takto pohnul plavidlem, potom snažil se plouti ku břehu, pokud mu to s jeho nepatrnými prostředky bylo možno.

Hodný kus byl takto ujel, když tu náhle spozoroval, že se mu vor kloní na jednu stranu. Čemu se byl na lodi dávno již přiučil, bylo mu nyní velice vhod. Ihned soudil z proudu, který proti němu plynul, že asi dospěl nedaleko zálivu nebo ústí řeky. Vesloval tedy statně kusem dřeva, jež v ruce měl, a po krátké době se mu podařilo, že se udržel uprostřed proudu.

Kus cesty plynula takto plť se značnou rychlostí, když tu náhle jedním koncem narazila o mělké dno mořské. Jen o vlásek a byla by se i se svým drahocenným nákladem převrhla, kdyby nebyl měl Robinson tolik přítomnosti ducha, že rychle usedl na jedné z beden, ležících na druhém konci, čímž udržel plavidlo v rovnováze.

Uplynulo půl hodiny v samých starostech. Ubohý Robinson nesměl se ani z místa hnouti, aby jeho náklad znovu nepřišel do nebezpečí; ač pak se velmi namáhal, aby zlomeným veslem opět přivedl vor do proudu, přece sebou plavidlo ani nepohnulo. Konečně když se byl již veškeré naděje vzdal, že se mu podaří drahocenné ty věci zachrániti, slitoval se nad ním příliv, an si byl ubožák již téměř zoufal. Sudy na druhém konci voru se konečně zase zvedly, a tak pohnulo se opět celé plavidlo do proudu.

Robinson zajásal hlasitě; druhá zkáza byla by pro něho ještě strašlivější bývala než první, neboť s tímto nákladem byly by též všecky jeho naděje utonuly. Neopatrným pohybem ruky však vyklouzlo mu veslo z ruky, a poněvadž se nemohl nadíti, že by bez něho dostihl ostrova, nezbývalo mu než vrhnouti se do proudu a plovati za ním. Křikem Robinsonovým jsa vyrušen vyletěl tu buřňák z vln a poletoval bázlivě před vorem. S podivením hleděl za ním Robinson; zdálo se mu, že to jest posel s nebes, jenž byl poslán, aby jej v poušti na pravou cestu uvedl.

Dosáhnuv tedy vesla vrátil se Robinson zase na vor a dostihl potom za několik minut šťastně břehu. Na plochém místě, jež bylo přílivem právě zaplaveno, zastavil své plavidlo, zaraziv na obou koncích do bahnité půdy veslo, které byl ve dva kusy zlomil. Jakmile by tedy nastal odliv, bylo patrně voru na písku uváznouti, a tak byla drahocenná kořisť zachráněna. Sám pak přebrodil se Robinson na suchou zemi, aby si opět vyhledal noclehu na některém hojně rozvětveném stromě.

První jeho péčí druhého dne bylo v bezpečí dostati ukořistěné poklady. Dovlekl bedny, koše a láhve na nedalekou výšinu, aby mu příliv nic nemohl uchvátiti, byť vystoupila voda sebe výše. Pak ozbrojil se ručnicí, bambitkou a dostatečnou zásobou prachu a vydal se na jakousi výzkumnou cestu.

Pokud oko sáhalo, nikde nejevilo se ani stopy jiné země, byl tedy Robinson na nevelikém ostrově, dalekým mořem vůkol obklopeném. Ač ho pomyšlení na osamělosť zprvu trápilo, přece o té okolnosti dále nepřemýšlel, neboť shledal k veliké své radosti, že celý ostrov je úplně nevzdělaný, že netřeba se mu tedy obávati nepřátelských kmenů divošských. Jediní živočichové, jež byl dotud spatřil, byli rozmanití ptáci, kteří po stromech poletovali a na cizího vetřelce zvědavě hleděli. Robinson chtěl se přesvědčiti, k jakému druhu tato zvířata náležejí. Chopil se ručnice a sestřelil jednoho z mnohých těch opeřenců; sotva však zazněla rána, vzletl ze stromů do výše veliký zástup divokých kachen, volavek, ibisů, papoušků, tukanů, tanager a kolibříků, i nastal hlasitý skřehot a křik.

Se smíchem hleděl na to Robinson, jaký měla účinek jediná jeho rána. Zdálo se mu chvíli, že nesčíslným tím množstvím ptáků, jež se vůkol zvedlo, celý obzor se zatemní, neboť jako mrak letěli nad ním v divém útěku. Sehnul se, aby pohledl na první svou kořisť, jíž se mu právě dostalo, ale ze svého loveckého štěstí nebyl příliš potěšen, neboť maso pestrého papouška, jejž držel v ruce, nezdálo se mu nikterak lákavou lahůdkou.

Po krátké pouti vrátil se opět na místo, odkud byl vyšel, a nalámal z mydlokorův hojně tu rostoucích různých letorostův a větví, jež i s hojnými na nich vejčitými listy o krátkých stopkách upevnil na tři blízko sebe stojící kmeny; pak přinesl z voru několik desek a přivázal je ke stromům. Otvory vyplnil větvemi, z ostatních větví však udělal jakousi střechu, tak že si tímto způsobem zhotovil dosti slušnou chatrč, v níž mohl aspoň přenocovati.

Nocovati po delší dobu ve větvích stromů bylo by mu přece poněkud nepohodlné bývalo.