Riegrův Slovník naučný/Harrach

Riegrův Slovník naučný
Harpyie	Harrach	Harrasser

Údaje o textu
Titulek:	Harrach
Autor:	anonym
Zdroj:	Slovník naučný. Praha : I. L. Kober, 1860–1874, 1890, str. 652–653 Národní digitální knihovna
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Harrachové

Harrach, starý hraběcí, druhdy rytířský rod původu českého. Starým jeho sídleni byla tvrz Harachy v Budějovickém kraji u nyn. vsi téhož jména (něm. Horra) na byv. panství Rosenberském; z tvrze té však nezůstalo již žádné památky. Prvý H. Berchthold připomíná se k r. 1160, kdež padl při oblehání Cremy; jiný H. Tomáš byl u sedání v Curichu r. 1165. Nejstarší zmínka v listinách o rodu tom je k r. 1272, kdež se vyskýtá dominus Benysius de Horrach; k r. 1293 jmenují se Albert a Budilov z H-u. Přibislav H. usadil se v horních Rakousích, † 1289 a pohřben jest v Třeboni. Jeho syn Jetřich († 1336), pohřbený ve Vyšším Brodě, zůstavil osm synův, z nichž Vucek (Buzek) jest praotcem H-ův českých, Oldřich H-ův rakouských.

A) H-ové češti. Vucek byl pánem na tvrzi Hřebeni pozdějším sídle Českých H-ův, kteří se dle ní nazývali Harachéři z Hřebene, pak Hřebenári z Hřebene, a prodavše tvrz Hřebenári z H-u. (Tvrz ta je na bývalém panství Novohradeckém v Budějovicku). R. 1411 připomíná se Macko z Hřebene; r. 1437 Oldřich Harachéř z Olbramovic, a 1438 Buzek Harachéř z Rovného. Z rodu toho pocházel též slavný válečník český Jan Vítovec z Hřebene (v. t.). Nepřetržená posloupnost listinná počíná však teprve začátkem XVI. stol. Markvartem Hřebenářem z Hřebene a na Hřebeni, který nejspíše měl v manželství Hedviku Dubeneckou z Chlumu, a ještě se jmenuje r. 1534; po jeho smrti rozdělili se r. 1541 jeho synové Leopold, Burkhard, Markvart a maloletí Václav a Jan o pozůstalost otcovu. Z nich zemřeli první dva bezdětní, a Markvart (r. 1665) bez synův, načež jeho vdova Voršila prodala r. 1574 Hřeben Jindřichovi Slatanýíi ca 3500 kop mís. Znamenitější členové rodu toho jsou: — 1) Jan Hřebenář z Hřebene, pán na Mostkách a Deskách, byl po třikráte ženat; dopisoval si s H-y rakouskými o příbuzenství obou větví, České a rakouské; nejspíše následkem toho bližšího srozumnění se přijal on a potomci původní jm. H., přidav je k jménu Hřebenář. Jan † u vysokém stáří r. 1610. Z třetího manželství s Eliškou Kunášovou z Machovic zůstavil jediného syna 2) Jana Markvarta Hřebenáře z H-u, který oženiv se r. 1626 s Máří Magdalenou Sůdkovou z Dlúhé zanechal syny Lamberta Frant., Jetřicha a dvě dcery. — 3) Lambert Fr., pán na Zaječicích a Vlčňově, vstoupil do státní služby, byl 1661—1664 purkrabím král. pražského hradu, r. 1664 purkrabím Královéhradeckého kraje, 1671 zemským podkomořím, 1682 nejvyšším zemským písařem, a r. 1684 přísedícím většího zemského soudu, král. radou a místodržícím. † 14. pros. 1696. Z jeho synů v jsou Jan Joachim a Ferdinand Markvart povýšeni od cis. Leopolda I. do stavu panského (1703), od cis. Josefa I. do stavu svobodných pánův (1705) a do stavu hrabat (9. srp. 1706) království Českého. V posledním diplomu uvádějí se zásluhy H-ův z české a rakous. linie a tím se uznává společný původ obou linií. — 4) Ferdinand Markvart hrabě z H-u, pán na Kyšperku a Orlici, c. k. komorník a rytíř Svatováclavský, † 22. ún. 1725 bezdětek. — 5) Jan Joachim hr. z H-u, pán na Kališti, pak na Viklanticích, c. k. komorník a setník, † 30. čna. 1732 v Nové Cerekvi bez mužských potomkův. Jím vymřela linie česká rytířův a hrabat Hřebenářů z H-u.

— B) H-oѵe rakouští pochodí od Oldřicha († 1401), jehož syn Bernard († 1433), rada cis. Albrechta H., dvěma svými syny, Leonhardem († 1461) a Janem († 1480), byl původem dvou linií, z nichž první posud trvá, druhá H. zu Goggitsch vymřela již v polov. XVI. stol. Leopoldem H-em. Z rakouských H-ův vynikli: 6) Jan (Hanns) H. († 1480), syn Bernardův, praděd linie H. zu Goggitsch, jest původcem řím. misálu, v němž jsou miniatury všech jeho předkův. — 7) Leonhard, svobodný pán z Rohrau, nar. 1514, † 1590. Zastával rozl. úřady v Rakousích, jest 1552 od cis. Maximiliána povýšen na říšského svobodného pána, dostal r. 1585 od krále Filipa Španěl. řád zlatého rouna, pro kteroužto událost ražen jest zvláštní peníz. R. 1577 přijat jest do stavu panského království Českého. — 8) Karel, prvý hrabě z H-u, nar. 1570, † 1628 v Praze. Byl od r. 1614 poslancem v rozl. státech; jsa miláček cis. Ferdinanda II. jest obsypán milostmi, byl povýšen 6. listop. 1627 dostavu říš. hrabat. Měl 6 synův, z nichž Leonhard (Vil.) a Otto Fridrich jsou praotci obou nynějších linií, starší a mladší; nejstarší 9) Arnošt Albrecht hr. H., kardinál-arcibiskup Pražský, nar. 4. listop, 1598, † 15. říj. 1667. Vzdělav se v něm. koleji v Římě pro stav duchovní, stal se kanovníkem v Tridentě a r. 1625 arcibiskupem Pražským; 9. dub. 1626 jmenován jest kardinálem; 1637 byl mimořádným poslancem v Římě. Když 1648 Švédové Prahu přepadli, byl od nich zajat, pak za 15.000 tolaru propuštěn. R. 1665 stal se též knížetem-biskupem Tridentským. Za jeho úřadování vysvěceno 10.000 knězi a 609 kostelů, také založení biskupství Litoměřického stalo se hlavně jeho přičiněním. Kardinál H. byl veliký dobrodinec chudých, a každý den mnoho jich v jeho paláci bylo stravováno. Proti zmáhajícímu se vlivu jesuitů naučiv. Pražské rázně se opíral. — Jeho sestra 10) Alžběta Kateřina, nebo jak se sama jmenuje Isabella Kateřina, manželka Albrechta Valdšteina, byla velmi pobožná a nazývána proto od současníkův рrіnceps religiosissima. Manžel její, jemuž porodila dceru Marii Alžbětu, velice ji miloval. — 11) Ferdinand Bonaventura, nar. 1637, † 15. čna 1706 v Karlových Varech, syn Otty Fridricha, bratra kardinálova; vstoupil do státní služby, byl od 1668 poslancem ve Francii a Španělích, kdež vedl záležitosti španěl. dědictví, aniž moha zvítěziti nad ranč. intrikami. Císař jej vyznamenal rozličnými odnostmi. Hrabě Ferdinand staral se velice o povznešení svého rodu, koupiv mnohá panství v Rakousích a Čechách, z nichž učinil fideikomis pro svůj rod. — Jeho syn 12) František Ant., arcibiskup 653 Salcburský, nar. 1666, zemř. 1727, stud. theologii v Římě, stal se 1691 kanovníkem v Pasově, 1702 biskupem Vídeňským a kníž. říšským, 1709 arcibiskupem Salcburským. Zvláštní pozornost věnoval soudnictví; chudým byl pravým otcem, k protestantům byl tolerantným. Za jeho panování utrpělo arcibiskupství Salcburské velikou újmu nově zřízeným arcibiskupstvím Vídeňským. — Jeho bratr 13) Alois Tomáš Raymond, nar. 1669, † 1742, byl po otci vyslancem ve Španělích, kdež ve jménu císaře Leopolda I. vyřknuv protest proti podvrženému za větu krále Karla II. opustil Madrid, načež 1728—33 byl místokrálem Neapolským; r. 1734 stal se státním u korferenčným ministrem. Dílem darem od císaře, dílem s třetí manželkou Marií Dittrichsteinovou nabyl rozsáhlých statků v Uhřích, v Čechách a na Moravě. — Jeho bratr 14) Jan Josef Filip, nar. 1678, † 1764, bojoval v Itálii na poč. XVIII. stol., stal se 1708 FML.; byl pak ve válce turecké v bitvách u Petrova rádu, Temesváru a Bělehradu, stal se 1723 FM. a 1739 presidentem dvoř. vojenské rady. — 15) Fridrich August Gervas, nar. 1696, † 1749, syn hrab. Aloise Tomáše (v. t. čís. 13), byl 1745 plnomocným ministrem při uzavření míru Drážďanského, pak nejvyšším kancléřem českým. — Jeho bratr 16) Ferdinand Bonaventura (II.), nar. 1708, † 1778, zastával rozl. státní úřady, a byl 1747 — 50 gubernátorem Milánským. Konal studie o ovčářství. — 17) Alois Arnošt, nar. 1728, † 1800, bojoval v sedmileté válce, stal se 1773 FML.; byl člen řádu něm. rytířův. — 18) Frant. Xaver, nar. 1732, † 1781, syn Fridr. Aug. (čís. 16.), bojoval v sedmileté válce, vyznamenal se zvi. v bitvě u Torgova; r. 1773 stal se FML. — 19) Ferdin. Jan, nar. 1740, † 1796, byl v sedmileté a turecké válce, ve kteréžto poslední se vyznamenal zvi. u Uj-Palanky (1788). R. 1789 stal se FML. — 20) Jan Arnošt, nar. ve Vídni 1756, † 1829 tamž, stud. práva, stal se 1785 skutečným říš. dvoř. radou, r. 1792 vystoupil ze státní služby. Přičiněním jeho zmohlo se na jeho rozsáhlých panstvích v Čechách a na Moravě plátenictví v Janovicích, Jilemnici a Šluknově, železné hutě tamtéž a skelné hutě v Jilemnici, na Novém světě atd. Byl též přítel přírodopisu a umění; zvl. péči věnoval sbírce rytin. — Jeho bratr 21) Karel Borom. nar. ve Vídni 1761, † tamtéž 1829, vstoupil do řádu svatojan., konal cesty v severních Němcích. Obíraje se horlivě studiem lékařství, stal se 1803 Dr. med. Praxi prováděl bezplatnou chudým, jež i jinak podporoval. Od r. 1814 až do smrti byl primární lékař u Alžbětinek. Své jmění odkázal svolením velmistrovým chudým ústavům vídeňským. Sps. též rozličná důkladná pojednání z oboru vědy lékařské. — Nynější hlavou starší linie H-ův jest 22) hr. Anton (nar. 16. čna 1815); hlavou mladší linie 23) hr. František Arnošt, nar. 13. pros. 1799, zasnoubený 1827 s Marii Teresií kněžnou z Lobkovic, c. k. tajný rada a komoří, dědičný podkoní v Rakousích, magnát uherský, dědičný člen panské komory říšské rady rakouské, rytíř zlatého rouna a držitel byv. panství Jilemnice, Branné, Sadoví a Šluknova v Čechách, Janovic na Moravě, Mostu nad Litavou, Staufu a Aschachu v Rakousích a Parndorfu v Uhřích. — Jeho syn 24) Jan Nepomuk (nar. 2. list. 1828), byv. rytmistr; oženil se 2. srpna 1856 s Marií Markétou kněžnou z Lobkovic.