Rebelie při muzice

Údaje o textu
Titulek:	Rebelie při muzice
Podtitulek:	(Zločin veřejného násilí.) Před soudem čtyřčlenným.
Autor:	Ignát Herrmann (jako —on)
Zdroj:	Národní listy, roč. 28, č. 307. s. 6 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	04. 11. 1888
Licence:	PD old 70

Chasa žižická (v okresu slánském) netěší se chvalné pověsti. Není téměř jediné taneční zábavy, aby se nestrhla hádka a rvačka a po každé odnáší si několik účastníků boule a modřiny z takovýchto »zábav«, ano někdy i krvavé hlavy.

Tato okolnost byla příčinou, že vstup do taneční zábavy, pořádané o pouti dne 8. července některými synky rolnickými v hostinci Antonína Storka, dovolen byl jenom hostům zvaným. Při vydávání pozvání k muzice té byla pak úplně pominuta chasa.

Proto přece však pořadatelé zábavy nespali klidně. Obávaliť se nejen oni, ale i starosta obecní, že se chasníci za své vyloučení pomstí nějakou výtržností a obávali se tím důvodněji, když pojednou obcí proskočilo, že vyloučení rváči se vyjádřili, že v hostinci Storkově vytlukou okna, hostům že nařežou a břicha jim vypárají.

Pro vypárání břicha se do bálu nechodí a není divu, že několika pozvaným zašla chuť na muziku. Bylo pátráno po původcích nebezpečné výhrůžky, ale bez výsledku. Bylo jako vždy, že celá obec něco slyšela, ale odkud hrozba vyšla, nezjistilo se.

Zažádal tedy starosta Josef Stork při okresním hejtmanství ve Slaném o četnickou asistenci, kteráž také byla povolena a k zábavě vysláni četničtí závodčí ze Zvoleňovsi Josef Král a Jan Settenhofer. Četníci se dostavili a byli poukázáni zatím do soukromého bytu hostinského.

Zábava v hostinci Antonína Storka konala se bez překážky až do desáté hodiny večerní, kdy pojednou do síně hostince přihnala se řada chasníků ve průvodu ženských a všichni žádali, aby byli vpuštěni do sálu.

Pořadatelé marně vyzývali vetřelce, aby se vzdálili, že věneček není pro ně, že nebyli pozváni. Se stejným výsledkem pokusili se o to policejní komisař Alois Ušák a strážník Josef Urx. Byl tedy povolán obecní starosta Josef Stork, aby výtržníky ukrotil, ale i jeho napomínání bylo marné. Ze zástupu ozval se 17letý nádenník Karel Janoušek zpitým hlasem:

»Jen je vypárat!«

Vida, že po dobrém nelze s chasou mluvit, vyzval starosta konečně četníky, aby zakročili. Četníci odebrali se z pokoje hostinského sálem k východu do síně a závodčí Král vyzýval dotěravce, aby se rozešli.

»A kdyby jich přišlo deset, tak se jich nebojíme!« ozvalo se v zástupu a dav tlačil se ke vchodu, chtěje vniknouti do sálu.

Četníci snažili se, aby vchod ubránili, a tu chopil se Janoušek pažby ručnice, kterou Král držel dosud na pravém rameni na řemene, a hned po něm činili tak 20letý dělník Antonín Černý a 24letý čeledín Antonín Pospíšil. Všichni tři snažili se nyní, aby četníku ručnici vyrvali. Bylo by se jim to také podařilo, kdyby Král, nemoha již přesile odolati, nebyl tasil šavli a mezi tři násilníky ťal. Rána zasáhla Antonína Pospíšila, ale to ho nezastrašilo. Chytil šavli četníkovu rukou a Černý hnal se proti Královi s nožem v ruce, míře mu na hlavu.

Nyní teprv zakročili četníci se vší rázností, učinili rváče neškodnými a ostatní výtržníky vytlačili.

Včera dospělo k závěrečnému líčení s nezvanými tanečníky žižickými, z nichž Pospíšil a Černý žalováni byli pro veřejné násilí dle § 81, Janoušek pak pro přestupek dle § 523, poněvadž o něm bylo zjištěno, že byl na mol zpit.

Obžalovaný Pospíšil nedostavil se k líčení včerejšímu, i bude s nim konáno později. Druzí dva obžalovaní uznáni vinnými dle žaloby a odsouzen Černý do těžkého žaláře na tři měsíce se šesti posty, Janoušek do vězení na tři neděle se třemi posty. S výtečníkem Antonínem Pospíšilem shledáme se ještě v soudní síni.