Rakouský orel padá/Převrat dne 28. října 1918

Rakouský orel padá Jaroslav Rošický
Poslední dny před převratem	Převrat dne 28. října 1918	První československé vojenské čety zabezpečují v Praze klid a pořádek

Údaje o textu
Titulek:	Rakouský orel padá
Autor:	Jaroslav Rošický
Zdroj:	ROŠICKÝ, Jaroslav. Rakouský orel padá. Praha-Vysočany : Nakladatelství Max Forejt, 1933.
Vydáno:	1933
Licence:	PD old 70

V pondělí ráno 28. října 1918 počal se probouzeti normální život zcela klidně, mnoho lidí ještě netušilo, co tento den přinese a jak skončí. V 7 hodin ráno odešel jsem vyučovat do kadetní školy jako obyčejně.

A nyní pokusím se vypsati události historicky věrně a časově správně; jak jsem jich byl svědkem v oněch nezapomenutelných, krásných a vzrušujících chvílích, kdy se počínala roditi naše samostatnost a budu při tom přihlížeti hlavně k činnosti vojska, jak ono provedlo svůj, úkol v rámci celé revoluce podle připraveného plánu a našim vojenským výborem vypracovaného postupu.

Jak jsem již podotkl, nevědělo se ráno dne 28. října 1918 ještě, jak veliký den nadchází.

V dopolední přestávce počalo se však v kadetní škole šeptati, že se stalo něco dalekosáhlého a proto spěchal jsem po skončeném vyučování ve 12 hod. v pol. rychle domů. A také skutečně netrvalo dlouho, přichvátal o půl 2. hod. odpol. Jindřich Čapek do mého bytu. Vzrušeně mi sdělil, že nadešel okamžik převratu a vybídl mě jménem Frant. Síse, abych se chopil práce. „Jablíčko“ na čepici vlastnoručně odřízl a připevnil čsl. kokardu. Vzal jsem rychle k s obě připravený plán města Prahy, peníze, a již jsme spěchali do naší kanceláře ve Veleslavínově ul. Cestou jsem se dověděl toto:

V noci ze dne 27. na 28. říjen 1918 dostal dr. Rašín z Vídně od poslance Vlastimila Tusara zprávu o kapitulaci Rakousko-Uherska. Ihned vyrozuměl dra Scheinera a řekl mu: „Příteli, zítra to praskne, učiňte všechny přípravy pro revoluci.“

A dr. Scheiner dal rozkazy pro mobilisaci Sokolstva a vojska. Uvědomil šéfredaktora Síse, tento pak Jindřicha Čapka s poukazem, aby uvědomil mě.

Ráno pak byly i Národní listy zpraveny z Vídně o notě Andrassyho a zanedlouho nato byly první zprávy o ní vylepeny na tabulích pražských redakcí.

Obilní ústav byl převzat předsednictvem Nár. výboru a jemu podřízen.

Národní výbor se rozhodl proklamovati samostatný čsl. stát. Do kanceláře jsme přišli ke třetí hodině odpolední, dlouho jsme se však nezdrželi. Zanechal jsem tam vzkaz důstojníkům našeho sdružení a jsme spěchali ven, já na Staroměstské náměstí, které se již počínalo plniti tisíci lidu, neboť čtyři setniny maďarského pluku, které asi ve 3 hodiny odpoledne toto náměstí násilím vyklidily, byly na zakročení jednatele Národního výboru dra Frant. Soukupa u generála Zannantoniho poslány zpět do kasáren. Když pak dr. Soukup a poslanec Johanis promluvili s balkonu Staroměstské radnice, zapělo celé ohromné shromáždění lidu naši národní hymnu „Kde domov můj?“

Nyní nastal na Staroměstském náměstí rozchod. Postavil jsem se v čelo průvodu a dal povel k pochodu na Václavské náměstí. Nesčetné masy jásajícího lidu nemohlo Václavské, náměstí pojmouti, požádal jsem tedy jednu hudbu, aby mi byla k disposici, dal jsem se vyzvednouti na ramena několika vojáků a promluvil jsem k lidu. Potom jsem dal pokyn k pochodu k Národnímu divadlu. Několik šikovných důstojníků jsem určil k tomu, aby všechny důstojníky a vojáky posílali do průvodu mnou vedeného, neboť se mi jednalo o to, shromážditi kolem sebe co nejrychleji vojsko a odvésti je

NA ŽOFÍN,

abychom provedli to, nač jsme se tak dlouho a tajně připravovali. Nyní se mělo ukázati, zdali naše přípravy byly dostatečné a vhodné a zdali stačíme na ohromný úkol, který jsme si předsevzali. Doposud vše dobře fungovalo. Za chvíli měl jsem kolem sebe celý štáb ordonancí, ochotných to vojáků, kteří s radostí a pýchou vykonávali všechny jim dané rozkazy a pokyny. Byli rychlí, pohybliví a po vykonání rozkazu se opět vrátili, ochotni přijmouti a provésti další.

Nepostupoval jsem s celým průvodem rychle, nebylo to ani možno uprostřed těch nepřehledných a vzrušených davů. Mou snahou bylo docíliti, aby se v průvodu shromáždilo co nejvíce vojska, aby průvod tento byl nápadný a aby co nejdříve po celé vnitřní Praze vešlo ve známost, že naše vojsko shromažďuje se směrem k Národnímu divadlu a k Žofínu.

Bylo asi 7 hodin večer, když dorazili jsme k Národnímu divadlu a tam přijal jsem první rozkaz dra Josefa Scheinera. Přinesl mi jej jednoroční dobrovolník četař, JUDr. Fleischman, kterého dr. Scheiner poslal, aby mě vyhledal, jak správně předpokládal, směrem k Žofínu. Dr. Scheiner nařizoval: „Shromážděte co nejrychleji veškeré dosažitelné důstojnictvo a mužstvo na Žofíně. Přijedu tam v 8 hodin večer.“

Bylo ovšem snadno vyhověti. Dal jsem se vyzvednouti opět na ramena, zjednal jsem si trochu ticha a prohlásil, že velitelství všeho čsl. vojska ujímá se starosta České obce sokolské dr. Josef Scheiner, a že nařizuje, aby se všichni důstojníci a vojáci shromáždili na Žofíně. Požádal jsem, aby rozkaz byl dán voláním od muže k muži do všech ulic, nařídil hudbě zahráti veselý sokolský pochod a hnuli jsme se na Žofín.

A zatím co na pražských ulicích rakouští císařští orlové byli snášeni s průčelí státních budov a házeni do Vltavy, německé nápisy mizely, lid jásal nad ukončením barbarské války a znovuvzkříšením samostatného státu čsl., všude se ozýval zpěv a radostně volání „Nazdar“, vše tonulo v opojení a burácelo nadšením – shromažďovalo se na Žofíně vojsko. Za hodinu byl ostrov přeplněn.

V 8 hodin večer 28. října 1918 přijeli na Žofín dr. Josef Scheiner, poslanec Jiří Stříbrný a poslanec Johanis.

Hlásil jsem dru Scheinerovi, že důstojníci a mužstvo jsou shromáždění, načež náš vrchní velitel v sokolském kroji pozdravil vojsko a promluvil povzbuzující řeč. Po něm promluvil poslanec Jiří Stříbrný. Obě řeči byly shromážděným vojskem přijaty s bouřlivým nadšením.

Na to mne jmenoval dr. Scheiner svým prvním pobočníkem a zástupcem a dal rozkaz: „Pane setníku, zařiďte vše další potřebné!“

Nebylo více třeba mně nařizovati – vše bylo připraveno.

Když všichni tři pánové za hromového volání „Nazdar“ a „Sláva“ odešli, vysvětlil jsem shromážděnému důstojnictvu v žofínském sále, že naší první důležitou úlohou jest zabezpečiti celou Prahu proti rejdům nekalých živlů a podniknouti vše, aby byl všude zachován pořádek a klid a nenastaly výtržnosti. Podle zpráv setníka Kostrby, o kterých se ještě zmíním, neměli pánové na vojenském a posádkovém velitelství ještě správné představy, co se vlastně děje, ačkoli Národní výbor, který se po šesté hodině večer shromáždil v historickém sále dra Julia Grégra V Obecním domě, vydal již první zákon, zákon o zřízení našeho samostatného státu československého. Byli tam náhledu, že lid jásá nad ukončením strašné války a že není třeba zakročiti vojenskou mocí, pokud nebude porušen klid a pořádek.