Raduj se a plesej Dvore dávný!

Údaje o textu
Titulek:	Raduj se a plesej Dvore dávný!
Autor:	Václav Hanka
Zdroj:	Lumír, VII. ročník, číslo 41. s. 980–981. Národní knihovna České republiky
Vydáno:	8. října 1857
Licence:	PD old 70

Raduj se a plesej Dvore dávný!
   Raduj se vůkol dědiny!
Dnem památným jestiť nám den slavný,
   Den to šedých věkův hrdiny,
Jenž vypudil vrahy z naší země,
A vítězstvím oslavil své plémě:
   Silou s vlídností vykonaným,
   Vítězstvím v ty časy neslýchaným.

Zpěvem nejprv při varitě zvučném
   Kojil smutek pádu vlasti své,
A rozohniv srdce v sboru hlučném
   Veškero to plemě k boji zve.
A tu táhnou v lesa ukrytosti
Na ty vrahy, na nezvané hosti:
   Bylyť prudké boje, vzteklý chvat —
   A vše vzmohl jeho těžký mlat.

Takých činů více opěváno —
   Rozléhalť se v lidu jejich hlas —
Později však v nepamět to dáno,
   Pomaluť vše hubí žravý čas.
A ty zpěvy taký osud měly,
Že se skryly pod Žižkovy střely,
   Zpěvy plny síly, zvuku, vděk
   Přespaly tu mnohý dlouhý věk.

Pod Žižkovy střely v pevné věži,
   V blízku požehnané svatyně:
A teď čtyřicátý rok nám běží,
   Co se objevily nevinně.
A Europa už jich slávu hlásá,
A nad jejich výtečností jásá.
   Ty Záboji pak tu pevně stůj,
   A město k vlastenectví povzbuzuj!