Prsten

Údaje o textu
Titulek:	Prsten
Autor:	Rudolf Medek
Zdroj:	Lumír, roč. 41. č. 2. str. 66 Ústav pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	15. 09. 1912
Licence:	PD old 70

Z bran noci, plné hrůz, děs kletby na rtech svých,
jsem zděšen uprchl se srdcem popleněným,
v úzkosti oněmlým a v kruté strázni zmdleným —
Dav šílenství jsem zřel a pochyb zžíravých,

jichž jed mne opíjel a hořkost měnil v med,
tlum mocí pekelných, jež ve svůj kruh mne zvaly,
změť hříchů nejsladších, jež krev mou v oheň vzňaly,
van smrti studený, nicoty mrazný led — — —

V sad květný, ozářen jenž sluncem Tvým se rděl,
ó, Bacchu, vedl jsi mé kroky unavené,
bys příval vůní dých’ v mé srdce uzamčené
a proudům kypícím je navždy otevřel.

Nad mojí hlavou pak v nezměrné lásce své
ve slavnou úmluvu jsi rozpial duhu svoji
jak oblouk vítězný, v němž duch můj v bílé zbroji
radostné jistoty zřel kouzlo vášnivé

pozemsky smavých jar, jež voní narcissem,
opojnou sladkost rtův a skrytou sílu révy,
všech výšin tajemství, jež zrakům mým se zjeví
v hodině polední jak požár v srdci mém.

Na žhnoucí znamení jsem zdobným prstenem
s kamenem tajemným, jenž na mém prstě plane
svým jasem tlumeným, jenž v moje oči kane,
se spojil s Životem ve svazku nezmarném.

Však soumrak důvěrný a lstný, jenž budí zas’
pobledlé přízraky, zved’ v ňadrech mých stesk šedý — — —
Mrak černý nebem plul… V listoví ztracen, bledý
a zmlklý úzkostí jsem slyšel větrů hlas:

Bláhový, o čem sníš? Slyš, každý šeptá list
tvůj pošetilý klam! V tvém prstenu pak hoří
rmut země zsinalý, jas, jenž se posléz’ zmoří,
neb smutný kámen jest, žal nese ametyst.

Mé srdce zlekané se ztišilo. V roj snům,
vzlétnuvším v temnou noc jak zářných raket příval,
jas ducha klidného svou pyšnou píseň zpíval.
Mír v srdci, přitiskl jsem prsten ke svým rtům.