Prostopravda/Starý Čech jse s mladým vadí, pozoruj, co sobě praví

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Prostopravda
Autor: Mikuláš Dačický z Heslova
Zdroj: citanka.cz
Licence: PD old 70

Starý: Zdař Buoh, synu, kterak jse jmáš?
Což mne juž starého neznáš?
Jakýs mi jse mistrný zdáš.


Mladý: Ale kde jsi se tu vyvřel?
Já mněl, že jsi dávno umřel.
Copak, milý, starý děde,
jakť jse pak k starosti vede?

Starý: Já pilně hledím na tebe,
sotva jsme poznali sebe.

Mladý: Proč tak chodíš po selsku sprost,
jmaje statku a peněz dost?
Jáť bych jse pak za to styděl,
kdyby to kdo na mně viděl.

Starý: Chá, cha, cha, cha, milý synu,
tu-lis na mně našel vinu?
Držím jse předkův mých kroje
a nedbám na cizí stroje.
Styď jse rači za zlé mravy,
nevrtíce sem tam hlavy.
Vidím, že jmáš pěkné šaty,
hádám, žes velmi bohatý.
Musejí tě židé znáti,
co máš od těch šatův dáti.
Slušíi pěkně i to píro,
jako by nic tvého nebylo.

Mladý: Strojím jse teď do Vlach jeti,
bych tam moh nětco viděti.

Starý: Slejchal jsem od děda tvého,
že jest tam vrch všeho zlého.
Rádi vidí mladé hosti,
pokudž jmají peněz dosti,
zvláště pak bohaté pány,
stříbrem, zlatem premovány.

Mladý: Vždy tam ale nětco zkusí.

Starý: S prázdným měšcem domů musí. as

Mladý: Předceť já musím v Římě být,
bychť já jměl statek zastavit.

Starý : Čím pak statek zas vyplatíš,
když tam peníze utratíš?

Mladý: Půjč, stařečku, jmáš jich dosti!

Starý: Ba nepůjčím na marnosti,
a já nachoval s těžkostí. .
Mladí sobě hrubě škodí,
schované jse starým hodí.
V nádherných šatech choditi,
při tom peníze nejměti,
posmívají jse i děti.
Zlé jest kde vzít nevěděti.

Mladý: Přivezuť nětco pěkného.

Starý: Netrefí jse na starého.
Hleď raději doma svého.
Nicť darmo nedají v Římě,
že jest tam nepravost, víme.
Zůstaň doma, haj své vlasti,
nedej cizozemcům krásti.
Však oni v svých zemích tobě
nedadí rozkazovat sobě,
by ty o to nejvíce stál.
Čert pak Vlachův do Čech nasral,
musíš tam jmít nevolný byt
a papeže polibit v ...
Třebas tam přijdeš o zdraví,
i o duši tě připraví.
A když tam budeš frejovat,
musíš s Francouzi bojovat,
choditi s hrubou palicí,
sotva kráčet po ulici,
neb Venuše do Vlach loudí,
mnohý tam přišel o moudí.
Tak, hle, Venus svým dvořanům
platí, zvláště mladým pánům.
Neníť tam bezpečné jídlo,
přichází tam i o hrdlo.
Posmíváš jse mému kroji,
jináč tě Vlaši přistroji.
Budeš líčenej František
jako karetní svrchníček.
Toběť jse tak pěkné vidí,
mně jse to pak nic nelíbí.
V českém kroji byl by vážen,
ty pak chodíš jáko blázen.
Famfír jse za tebou vleče,
užívej českého meče,
toho rožnu nevytáhneš,
dal bychť pěstí, až se stáhneš.
Hle, já mám boty rytířské,
ty máš střevíčky kurevské.
Kdyby tvůj otec z mrtvých vstal,
sám by tě vlastní rukou sťal,
aby nedělal posměchu
sobě ni starému Čechu,
nečinil z sebe kejklíře .
a zůstával v české víře.
Aby o tom jistě věděl,
by ty křivolace hleděl,
že tobě to nic nesluší
okolo hlavy frňousy.
Pročpak pokojně nestojíš,
foukáš, že jse do Vlach strojíš.
Chceš, abych já v tvé marnosti
půjčoval na tvé lotrovství,
ty mi prvé neoplatil?
Skoro bych tě juž vymlátil!
Tak tě pasovati sluší
notným kyjem na rytířství.
Na mne sobě, jak chceš, pohleď!
Skoro bych juž na tebe vsed,
by poznál Čecha starého
od troupa, hejska mladého.
Nepočal jsi růsti skoro.
Varuj ode mne; potvoro!

Mladý : Poznávám na tvé ósobě,
že nic nezejskám při tobě.
Nechtíž s tebou, kdo chce, má žert,
a ty hledíš jako sám čert.
Vlaši by tě jse zděsili.

Starý : Třebas tě s nimi zvěsili!
Na ústéchť mateří mlíko,
hle, teď Vlachům Ecolafico!

Mladý: S tebouť já nic nedovedu
a předce do Vlach pojedu.
Nelibí mi jse tvá rada.
Hle, tamto jde pěkná mladá.
Musím tě juž opustiti,
za ní sobě poskočiti.
Ó, bych ji moh uhoniti,
nelzeť jést mi bez ní býti,
bych jměl o všecko přijiti.

Starý: Skákejž, mládku, a jdi k tanci,
však juž málo na kahanci.
Jediž předce, měj se dobře,
vlaský fraucimor tě vodře.
Nalapáš tam do tenata
nadívaná holoubata.
S čím jse pak domů navrátíš,
tím zas statku nevyplatíš.
Vím, že ostatek doprodáš,
v starosti zas nenachováš.
Tak zůstaneš nebohej dráb,
když jse dostaneš na koráb.
Toulati jse budeš zticha,
an tě bída, nouze píchá,
a pozdě honiti bycha,
žes jse tak domů navrátil,
statek i zdraví potratil,
tak jse procházeti s plačky,
žes pozbyl peněz i Kačky,
naposledyť dadí sračky.

Protož, milí lidé mladí,
co vám teď starý Čech radí,
rozvažtež to aspoň pilně,
milujte svou vlast upřímně,
nerušte svých předkův ctnosti,
však jmáte v své zemi dosti
všeho dobrého zboží, milosti,
kterouž cizozemci jmíti
chtějí a vás připraviti
usilují o vše všudy,
uvésti v modlářské bludy,
pod svou moc přivésti tudy.
Šetřte jse roztržitosti,
buďte živi v pobožnosti,
v lásce, pokoji, svornosti.
Nebo : Svornost, věrnost a stálost
jest pevnost nepřemožená.