Prostopravda/Ožralství jest zoumyslné nezdraví a bláznovství

Prostopravda Mikuláš Dačický z Heslova
Lev znamení České země	Ožralství jest zoumyslné nezdraví a bláznovství	Tragedie Masopusta, jenž jse v světě páše zhusta, tuto jse vám vypisuje, marnost nad marností sluje, mnohé lidi zavozuje

Údaje o textu
Titulek:	Prostopravda
Autor:	Mikuláš Dačický z Heslova
Zdroj:	citanka.cz
Licence:	PD old 70

Ožralství, vrch všeho zlého,
nepůsobí nic dobrého,
poškvrňuje mravy, ctnosti,
činí mrzkost, ohyzdnosti,
škodu i těžkosti mnohé
přitom, neštěstí hotové,
připravuje i o zdraví.
Medle, kdo nám to nahradí?
Milý bratře, prosím tebe,
nenuťme juž více sebe
k tomu zbytečnému pití,
chcem-li zdraví, pokój jmíti,
hněvu božího ujíti.
Víš, jak toho odbejváme,
když bolestí nabejváme,
pozdě bycha honíváme,
s zámutky jse potkáváme.
Žádnáť z toho rozkoš není
ani rytířské umění.
Sám sobě činíť trápení
i svou milou duši raní,
ukrátí sobě i věku.
Co po takovém člověku?
Nehodí jse ani sobě,
jest tak i jiným ke škodě.
Prohibet ista Dei lex,
ne ipse tibi sis carnifex,
ne bibamus iam tam nimis.
Mors vivendi, bibendi finis
et corpora nostra cinis.
Ergo : Vive memor mortis
et bibe memor sanitatis.

Předce přišel pan Nedopil,
aby jse věrně dotopil,
nějakou šarvátku stropil.
Čert ho hned ráno poškopil,
za vobojek ho přivedl,
by něco skrze něj svedl,
nebo jse velmi rád směje,
když jse nejhůřeji děje.

Vožralec, řečený Nedopil:
Zdařbů, bratři, co děláte,
jak jse po včerejšku jmáte?
Také-li mně píti dáte?
Snad mne ještě dobře znáte.

Hospodář, řečený Dolívka:
Vítej, krku, kde jsi vostal,
což jsi juž pak píti přestal?

Nedopil: Ale však jsem teprva vstal.
Byl bych hned to víno zmeškal.
Vypil jsem u bratra tvého
dva žejdlíky páleného.
Včera jsem všecky přeseděl,
že jsem, kde sem, sám nevěděl.
Ó, co jsem velmi těžce spal,
všecken jsem se poscal, posral.

Dolívka: Snídal-lis, pak připijiť hned.
Jak jest čisté, pěkné, pohleď!

Nedopil: Co bych z toho náprstku pil!
Vína bych v oustech neučil.

Dolívka: Počkejž, mám sklenici notnou,
k tomu šenkýřku ochotnou.
Nuže, připímť z této, chceš-li.
Tři žejdlíky do ní vešly.

Nedopil: Udělejž to jedním truňkem
a jáť také splním fuňkem.

Dolívka : Dobře, bratře, tu ji, hle, máš,
hnedky po té druhou poznáš.
Sotvička jsem ji dotáhl.
Nedopil na něj opřáhl.

[Nedopil]: Nedopils ji, Pan Bou sahám.
Viděl jest teď pan farář sám.
Musíš druhou znovu píti,
byť i jse jměl hnedky zblíti,
anebo jse se mnou rváti.
To máš konečně shledati.

P. farář: Co jse jmáte o to hádat?
Však já vám budu pomáhat.
Paní Anna také s námi,
nezapomínejmež na ni.

Dolívka: A ona nedávno vstala;
včera jse nejprv ožrala.
Umíť ona dobře s vínem
vyrazit ráno klín klínem.

P. Anna: Jáť se volně podívám vám.
Ráda bumbám, k tomu se znám.
Nedopil: Pímež tedy předce čistě,
však jsme pak zde v dobrém místě,
zvlášť když pan farář jest s námi,
nebudem z toho káráni
a trestáni na kázaní.

P. farář: Mnouť jistě nic sjíti nemá,
já vám rád splním oběma,
i mé kmotře, paní Anně,
však jest pak poslala pro mne,
nechceť mi jse odsad jíti,
bych jměl nešpor opustiti.

Nedopil: Co za víno, hospodáři?

Dolívka : Počkej drobet, hnedť ukáži.
Jest za žejdlíků padesát,
včera jsi zůstal šedesát.

Nedopil : V hrdlo lžeš, není tak mnoho!

Dolívka: Spokoj se, nemluv mi toho. Etc.

A tak o to jměli hádku,
po té spolu do pohlavků
host s hospodářem zápasí.
Vtom šenkýřka světlo zhasí.
Vzali i kněze za vlasy,
neb tam bylo mnoho chasy,
tak páni vožralci kvasí.
Takový mezi nimi šust
a bylo právě v masopust.
Dlouho jse spolu tahali,
kdo s kým byli, nevěďali,
stalo jse v noci na pondělí.

Kuchařka poklízí ráno,
stoly, židle polámáno,
a odstavujíce stolici,
najde kněze pod lavicí.

Kuchařka: Ale: Živý-li jste, kněže Jene?
Opět se jich houf k nám žene.
Jdětež juž domů ve zdraví,
však vás tu vždycky hledají.

P. farář: Mlč, Johanko, neprav ó mně,
ani mé kuchařce Dorně,
a nerozprávěj o tom nic,
nepůjdu sem, dokud živ, víc.

Nedopil ráno doma : Ženo, co jest se to zběhlo?
Skoro mi oko vylezlo.
Kde jesti můj plášť a klobouk?
Někdo jest mne velice stlouk.

Žena: Čert po tobě, však chceš tomu,
chodíval bych záhy domů.
Vždyckny celé noci sedáš,
žádnému pokoje nedáš.
Cos uhonil, sobě schovej,
a samému vinu dávej.

Nedopil: Ó, jak jse jen dám zhojiti,
musím jse toho pomstíti.

Žena: Zdaliž ty přestaneš toho,
až zahyneš od někoho
v takovém hrozném ožralství
a nad zdraví svém zoufalství.
Skrz tvá chování nevážná
dejž Bože, ať sem tě prázdna.

Nedopil: A což, kurvo, chceš vdovou býti,
nějakého žáka vzíti,
aby on na mé byl vesel.
Ó, bodejž by s tebou visel!
Počkejž, kurvo, máš to jmíti,
chciť jse k tomu přičiniti,
žeť po sobě nic nenechám,
rači propiji, kde co mám.
Nezahájíš ty mně pití,
byť mne jměli i odříti.

Kam jse dál Nedopil poděl,
víceji jsem ho neviděl,
nebo jse zas nenavrátil,
ani řádu nezaplatil.

A tak nadepsané ctnosti
vypsal jsem teď z upřímnosti
k vejstraze pánům ožralcům,
zdraví i duše nedbalcům.
Vím, že to mnohým vděk není,
nedbám o jich připíjení,
neb jsem toho také zkusil,
o mnoho přijíti musil.

Všeckno konec jmá
a jelito dva.