Prostopravda/Marná sláva a paní Pejcha tohoto světa

Prostopravda Mikuláš Dačický z Heslova
Tempora longa tibi non promittere vitae. quocunque ingrederis, sequitur mors, corporis umbra	Marná sláva a paní Pejcha tohoto světa	Ó, co ohyzdná věc jest…

Údaje o textu
Titulek:	Prostopravda
Autor:	Mikuláš Dačický z Heslova
Zdroj:	citanka.cz
Licence:	PD old 70

Chudoba, kteráž z hojnosti
pochází, z slávy, marnosti,
ohyzdnáť jest, věř mi jistě,
všudy a na každém místě.
A to jse pak těm přihází,
nemálo jse jich nachází,
kteříž, nedbajíce na to,
hřeší na stříbro, na zlato,
všeckno všudy jmíti musí,
což na každého nesluší,
aby byl vždycky slavný pán.
Není přes něj, však když jest sám.
(Superbia praecedit ruinam.)
Takovým pak bývá těžko,
když přicházejí o všecko,
neb jim to dlouho nedědí,
v tom skušení dobře vědí.
Když prudce, vysoko lítá,
nuzným nouze do prevíta.
Naposledy bude lhářem,
u lidí lačným fatkářem
a bejvá nevděčným hostem,
přichází teprv k tesknostem,
spomínaje na svou slávu,
že juž jmívá lechkou stravu,
užívá žebráckého stavu.
Južť o něho nic nestojí,
jiným pánuom hody strojí.
Když jměl statek, byl jest vážen,
a juž chodí jako blázen.
Bejval prvé velmi drzý,
juž pak jiným baňky drží.
Tak ho ta sláva podvedla,
v nouzi a bídu uvedla.
Nespomůžeť ani pejcha,
jenž bohatým v uši dmejchá.
(Pejcha bývá původ skázy,
neb z ní všecko zlé pochází.
Vždycknyť jest lépeji z pusté kuchyně
do hojné nežli z hojné do pusté, zvláště
těm, kteříž v rozkoši chovaní jsou.)
Nebojuj s štěstím, nebohý,
umíť nouze srazit rohy,
neštěstí podrazit nohy,
by ty jměl zlaté podkovy.
Každý by byl bohatý rád,
kdo stojí, hlect, aby noupad.
Štěstí jest jako sklenice,
kteráž blyštíc rozrazí se.
Buď živ, jak náleží na tě,
nebo, kdo jsi, poznají tě.
Nech na straně nádherností,
zbytečných, marných skvostností,
aby to rači zachoval,
k čemu tě Pán Bůh povolal,
s dobrým svědomím tak býti,
v cizí věci jse netříti.
Neplichť jse tu, kdež neslušíš,
osob, místa šetřit musíš.
Nemůžť nijakž jabku hovno
ve všem všudy býti rovno.

Nospomanatamus : Hovno rozplyne na vodě,
jabko plyne v své podobě.

Lidé na pejchu nedbají,
nepůjčí ani nedají,
aniž pejchou co vyděláš.
Zůstaneš bláznem, to shledáš.
Dej paní Pejše pohlavek,
ať neleze za vobojek.
V pravděť jsem oznámil toto.
Medle nehněvej se o to,
kdo jsi takový kolivěk.
Přijmiž také nětco za vděk,
neb v světě jsou mistrné líčky,
bohatým, slavným divné poklísky,
jednak jeden velký, jednak maličký,
skusil jest to i pan Václav V…

Nebo: Štěstí s neštěstím jse sočí,
sem i tam zápasí, točí.
Mnohý klesá, jiný skáče,
někdy vejská, někdy pláče.
Mějž každý v tom pozor na se
a nelez do bláta zase.
Nam: Nalle fieri melior, definit esse bonus.
A ze psa zajíc nebude, by jej
jak chtěl kořenil.