Prostořeká a nenechavá

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Prostořeká a nenechavá
Podtitulek: (Zločin rušení náboženství a přestupek krádeže.)
Autor: Ignát Herrmann (jako —on)
Zdroj: Národní listy, roč. 28, č. 48. s. 6
Národní knihovna České republiky
Vydáno: 24. 10. 1891
Licence: PD old 70

Před čtyřčlenný soud, skládající se z pp. radů dra. Prušáka, dra. Vokouna, Patery a adjunkta Barnaše, pohnána byla včera Terezie Klondová, 61letá hospodyně v Praze, příslušná do Kolína, pro krádež již trestaná.

Terezie Klondová byla hospodyní u Josefa Chlumáka, prýmkářského dělníka bytem v páté čtvrti pražské, u něhož bydleli v podnájmu manželé Matěj a Františka Dvořákovi, František Michl, Antonie Petridesová a František Šíp.

V bytě Chlumákově visel obraz Panny Marie, chovající Ježíše na ruce, a Terezie Klondová byla obviněna, že se o Bohorodičce potupné vyjadřovala, čímž se dopustila zločinu rušení náboženství.

Po návrhu veřejného žalobníka, náměstka pana Koupila, prohlášeno bylo líčení s Klondovou za tajné, následkem čehož nelze referovati o podrobnostech.

Obviněná bránila se obžalobě, tvrdíc, že neměla příčiny rouhati se Panně Marii a že tak neučinila; udání sousedů její případné ostatních podnájemníků jest prý holým klepem.

»Proč bych se rouhala, slavný soude? Vždyť já mám sama Pannu Marii na splátky a svědci musí dokázat, že si ke mně hauzírník chodil měsíčně pro peníze na splácení…«

Výpovědi některých svědků při líčení byly dost neurčity a rozcházely se, jiní svědkové pak vůbec o tom nemohli pověděti pranic. Bylo jen zjištěno, že Klondrová předčítala svému hospodáři Chlumákovi z bible a že pak o tom činila výklady.

Klondová byla však dále obviněna také z krádeže.

Dne 14. srpna ztratil se totiž sousedce Marii Limprechtové z otevřené půdy domu č. 172-V. pytel s peřím v ceně 12 zl. 20 kr. Když se okradená po peří sháněla, svěřila jí Antonie Petridesová, že viděla nějaký pytel s peřím v kuchyni Klondové.

Vyčíhala si tedy Limprechtová, až nebude Klondová doma, což se stalo večer téhož dne a pak vydala se osobné »na komisi«, přibravši k tomu jistou Rezcovou. Cizím klíčem otevřely tyto dvě dámy kuchyni Klondové a chvatně prohlížely místnost. Pod komínem skutečně našly pytel s peřím, v němž poznala Limprechtová svůj majetek.

Nechaly pytel, kde byl, zamkly zase kuchyni a vzdálily se.

Poznala-li Klondová či nepoznala dle nějakých známek, že u ní byla tajemná jakás vizita, není zjištěno. Ale když druhého dne se Limprechtová odebrala na strážnici, aby krádež oznámila a strážníka přivedla, a než s tímto strážníkem do bytu Klondové přikvapila, byl pytel peří z komína a z kuchyně vůbec odstraněn. Ten tam!

Klondová nechtěla o peří nic vědět, byla však — jak Limprechtová a Veronika Nováková tvrdí — na jupce, na zástěře a v obličeji sazemi učerněna, což nasvědčovalo, že prováděla nějakou manipulaci v komíně. Peří nalezeno nebylo, ale na základě výpovědí jmenovaných ženštin obžalována byla Klondová pro přestupek krádeže dle § 460.

Jelikož však při líčení vyšlo na jevo, že Klondová pro krádeže byla již mnohokráte trestána, rozšířil státní zástupce žalobu na zločin krádeže a to krádeže ze zvyku.

Obhájce Klondové p. dr. Eman. Zítek ujal se klientky své co nejhorlivěji a podařilo se jeho vývodům, že byla z obžaloby pro zločin rušení náboženství propuštěna. Soud nenabyl v té příčině přesvědčení o její vině. Naproti tomu však byla uznána vinnou zločinem krádeže dle § 176. II (krádeže ze zvyku) a odsouzena do těžkého žaláře na sedm měsíců, zostřeného měsíčně dvěma posty.