Proslov presidenta republiky ke školní mládeži (1928)

Údaje o textu
Titulek:	Proslov presidenta republiky ke školní mládeži
Podtitulek:	při jejím holdu v Praze na Hradě 27. října 1928
Autor:	Tomáš Garrigue Masaryk
Zdroj:	Národní politika roč. 46, č. 300. str. 3 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	28. 10. 1928
Licence:	PD old 70

Vítejte!

Zahájil jsem desítileté oslavy republiky s legionáři a teď jste vy, děti, druzí v řadě oslavovatelů. Promluvme si tedy vážné slovíčko.

Přeju vám, jak jsem to slýchal od malička, zdraví a boží požehnání. Abyste byly a zůstaly dlouho zdravé, musíte se o to přičinit; a není to nic těžkého: pečujte o čstotu svého těla, nebojte se vody, myjte se s chutí, koupejte se, plavte, pohybujte se čile na čerstvém vzduchu a dejte se ohřávat sluníčkem. Větrejte si světnici a byt.

V jídle buďte střídmé, vystřihejte se všeho mlsání a nepijte žádných nápojů alkoholických. Hrajte si vesele, ale když se učíte, když pracujete, učte se a pracujte vážně. Nevyhýbejte se práci i když jste na školách; já sám jsem vděčný za to, že jsem byl na řemesle. Jen prací se člověk stává praktickým.

Sokolujte a cvičte tělo hrami a rozumným sportem.

Přemýšlejte, když dorůstáte, o tom, co chcete býti. Ať budete dělníkem, ať rolníkem, ať řemeslníkem, ať učitelem, ať technikem, ať umělcem nebo spisovatelem, zkrátka — ať budete čímkoliv, vždycky buďte pilnými a poctivými pracovníky. Všichni jsme povoláni k práci, každý na svém místě a podle svých vloh. Společnost musí mít pracovníky rozmanité, práce musí býti účelně rozdělená a upořádaná, ale všichni, kdo poctivě pracujeme, jsme si v práci rovni — dobrý dělník není méně hodný než dobrý president. Slyšeli jste jistě o neštěstí na Poříčí. Tam nebylo té poctivé práce, ať už je vinen ten neb onen. Poctivá práce živí lidi, poctivou prací živíme se jeden každý a živíme své bližní. Když svého bližního máme milovat, jak se nám to správně přikazuje od dětství, tož jej musíme milovat prací, ne holými slovy.

Život bez obětí není životem pěkným.

Milé děti! Dorostete brzy — čas letí! — A budete otcové a matky; proto se ke svým rodičům chovejte tak, jak si budete přát, aby se vaše děti chovaly k vám. Ve všem svém jednání se držte pravidla, abyste se chovaly ke všem lidem tak, jak si přejete a budete přát, aby se tito lidé chovali k vám.

Za nedlouho zákony republiky povolají vás ke službě veřejné; budete vojáky, budete v obcích obecními staršími, budete poslanci. V každém postavení konejte svou občanskou povinnost. Milujte republiku, která vám svým demokratickým zřízením zabezpečuje svobodu, milujte svou zemi, svůj národ a jazyk.

Musíte žít v přátelské shodě se všemi občany, ať se různíte povoláním, ať jazykem, ať náboženstvím. Jsme si všichni rovni, musíme všichni být stejně svobodní, nesmíme nikoho v ničem znásilňovat.

A vy děti pražské, až přijdete do veřejného života, dbejte toho, aby Praha byla skutečně nás všech matičkou, aby byla městem měst.

Snad tu přede mnou mezi vámi stojí budoucí president republiky. A tož ty milý budoucí presidente — budeš muset všem spoluobčanům a celému světu bez bázně hledět do očí, neboť budeš poctivě provádět naše vysoké ideály, ideály našich dějin. Za třicet za čtyřicet let ty budoucí presidente budeš z tohoto místa mluvit k dětem a k mládeži. Řekni jim pak: Před lety slíbili jsme si zde s prvním presidentem, že všichni budeme vždycky a za všech okolností se řídit příkazem našich předků, jejž čteme tam na té vlajce na hradě: Pravda vítězí!

Slyšíte, jak je živá, jak se vlní a mluví — střežte ji a předejte neposkvrněnou příštím pokolením!