Projev předsedy vlády V. Klause při příležitosti otevření nového Burzovního paláce

Údaje o textu
Titulek:	Projev předsedy vlády V. Klause při příležitosti otevření nového Burzovního paláce
Autor:	Václav Klaus
Zdroj:	osobní stránky autora
Vydáno:	1996-02-02
Licence:	PD manifesto

Vážený pane předsedo, vážené dámy a pánové,

jsem velmi rád, že i já mohu říci pár slov při oficiálním otevření nových prostor Burzy cenných papírů.

Situace na českém kapitálovém trhu se stává jak u nás, tak v zahraničí často diskutovaným tématem, a to ve značně konfúzní podobě. Směšuje se analýza s přáními, neutrální pohled s cíleným a čirým lobbováním, střízlivé návrhy s pokusy zásadně změnit status quo. Proto mi dovolte, abych se i já k tomuto tématu vyjádřil. Nicméně, přiznávám se, že jsem schopen o tom hovořit spíše z hlediska globálnějšího, t.j. z hlediska ekonomiky jako celku než z hlediska technicistního nebo úzce burzovního. K tomu ostatně nemám dostatečnou kvalifikaci.

V naší zemi jsme se v rámci našeho velmi specifického a originálního transformačního procesu vždycky snažili odolat pokušení budovat některé symbolické instituce tržní ekonomiky dříve než pro ně uzraje čas, dříve než jsou skutečně potřebné. Na rozdíl od některých sousedních zemí jsme se proto snažili ekonomiku dříve zprivatizovat a až poté budovat takové instituce, jako je burza. Opačný postup by byl chybou, a byl by v každém případě součástí jiné transformace, nebo jiného pojetí transformace. Vím, že i zde dnes jsou někteří, kteří si právě toto přáli. Výsledky našeho úsilí v oblasti kapitálového trhu jsou, podobně jako v mnoha jiných oblastech, kompromisem chtěného a možného. Byl jsem vždycky zastáncem evolučního, ne příliš centrálně dirigovaného vývoje a proto jsem rád, že u nás i v této oblasti vzniklo konkurenční prostředí a že i Pražská burza je od počátku jenom jednou z alternativních forem obchodování s cennými papíry. Bylo by dobře, aby to zůstalo i nadále a aby nedošlo k legislativnímu zvýhodňování jen jedné z institucí kapitálového trhu, navíc zvýhodňování prosazované převážně formou administrativní ochrany.

Vím také, že se v souvislosti s Pražskou burzou často diskutují otázky související s budoucí rolí bank v české ekonomice. Často se porovnává tzv. německý model kapitalismu s modelem anglo-americkým. Za sebe bych chtěl říci, že jsem nikdy nebyl přívržencem korporativisticky laděného tzv. německého modelu a že bych dával přednost modelu anglo-americkému. Vím však, že jsme zatím v tomto ohledu neměli příliš velkou volbu. Již od počátku transformačního procesu se trápíme nad tím, jak napomoci vzniku alternativních, tj. nebankovních zdrojů financování podnikatelské činnosti a není žádným tajemstvím, že v tom máme ještě co dohánět.

V tříleté existenci Burzy cenných papírů Praha vidím - jako externí pozorovatel - dvě základní fáze. První fázi, trvající více méně do dneška, bych charakterizoval jako fázi převážně kvantitativní. V tomto smyslu ji považuji za fázi úspěšnou. Burza byla budována prakticky na zelené louce a to s totální absencí zkušeností, personálního zázemí i základního technického vybavení, a proto říkám, že burza splnila své poslání i očekávání, která jsme do ní vkládali. Stala se jedním z nástrojů pro rychlou restrukturalizaci vlastnických vztahů k našim podnikům a tím i předpokladem pro rychlou restrukturalizaci podniků samotných. Burza nepochybně přispěla k tomu, že jsme se všichni o kapitálovém trhu mnohému naučili, a i ona podnítila vznik velkého počtu investičních a poradenských společností, které pro naše investory nabízejí celou škálu důležitých, v minulosti neexistujících služeb.

Dnes již je dění na Pražské burze součástí našich životů, burzovní indexy a kurzy akcií na nás „vykukují“ ze všech médií, „burzovní analytici“ a „investiční bankéři“ jsou v televizi téměř stejně často jako politikové, jednoduše řečeno, kapitálový trh a jeho ústřední instituce se staly přirozenou součástí naší ekonomiky a společnosti.

Přesto byla v této první fázi burza z hlediska obecně ekonomického, chcete-li neburzovního, institucí na okraji a její výsledky jsme nemohli považovat za zásadní signály o naší ekonomice. Často se u nás mluví o transparentnosti našeho kapitálového trhu a zapomíná se na to, že ta je dána především jeho šíří a hloubkou a z toho plynoucí věrohodností a jednoznačností cenových signálů, které nám všem dává. Právě o to jde. Stále se u nás šířící představa, že je zrání našeho trhu možné nařídit mocensky, například novým zákonem, je mylná. Trh musí uzrát a já v tomto okamžiku nejsem vůbec netrpělivý. Naopak, liberální ekonom ve mně nesmí dopustit, aby byly tyto nové zákony příliš silně ovlivňovány jednostrannými lobbyistickými zájmy, zejména pak zájmy dominantních - jak nám všichni vytýkají - se státem příliš spojených a státem chráněných bank. Nechtěl bych se nikoho z vás dotknout, ale protože nejsem investor na kapitálovém trhu, ale pouhý politik či ekonom, signály z burzy ohledně objemu obchodů i ohledně pohybu cen akcií pro mne mají zatím poměrně malou vypovídací schopnost.

Pražská burza dnes vstupuje do druhé fáze svého vývoje. Se zájmem sleduji kroky a opatření, které burza koncem minulého a začátkem letošního roku provedla a věřím, že se vydala správným směrem, na cestu vnitřní restrukturalizace, zpružnění a zrychlení obchodování. Druhou fázi vývoje burzy bych již nazval fází kvalitativní. Věřím také, že v této fázi již bude dění na burze více vypovídat o naší ekonomice.

Jsme svědky vášnivých diskusí o tom, jak by měl vypadat efektivní kapitálový trh. Současné diskuse o budoucím tvaru kapitálového trhu však nejsou soubojem - jak to někdy vypadá - jeho přívrženců a jeho odpůrců. Jde o zcela legitimní spor o to, jakou roli má v tom všem sehrávat stát, kdy má do celého procesu vstupovat a jaké nástroje má k ovlivňování tohoto trhu používat. Jsem přesvědčen, že odpovědi na výše zmíněné otázky nalezneme v krátké době a že budeme schopni zvolit taková řešení, která náš kapitálový trh posunou zase o kus dopředu, směrem k jeho větší efektivnosti a významu, jak pro rozvoj našeho hospodářství, tak pro naše další propojení s vyspělým světem. Dnes se posouváme z fáze transformační do fáze normálního fungování, neboli do fáze, ve které začíná dominovat otázka optimální regulace podnikatelské činnosti. Tak jak přestaneme věnovat pozornost zákonům privatizačním, budeme se stále více věnovat takovým normám, jakými jsou obchodní zákoník, předpisy o regulaci poskytování finančních služeb a podobně. Těmto normám se věnovali zejména právníci, „burziáni“, bankéři a finančníci a méně již obecní ekonomové, což je chyba. Věřím, že se zavržením privatizace na to budeme mít více času.

Jedním ze zřetelných důkazů nastávající další fáze vývoje Pražské burzy je přestěhování se do této moderní budovy. Naštěstí zde nevidím tolik mramoru jako v londýnské EBRD, z čehož dedukuji, že Pražská burza ještě není za svým zenitem. Přeji Vám, aby se Vám dařilo a já slibuji, že už se začnu v novinách dívat na Vaše každodenní výsledky.