Projev ministra E. Moravce mohutným vyvrcholením manifestace

Údaje o textu
Titulek:	Projev ministra E. Moravce mohutným vyvrcholením manifestace
Autor:	Emanuel Moravec
Zdroj:	Lidové noviny, roč. 50, č. 279***, str. 2 Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno:	04. 06. 1942
Licence:	PD old 70
Projev po atentátu na R. Heydricha

Pražané — Češi a Češky!

Staroměstské náměstí, náměstí, na kterém jsme se sešli, je kusem české historie, a tyto zdi kolem nás byly svědky nejen české slávy, nýbrž také mnohých těžkých chyb, kterých se dopustil český národ v minulosti. Také dnešek je historickým okamžikem. Vláda zákonná vás sem sezvala, abyste výslechli slova jejího předsedy, zástupce pracujících a jednoho z mládeže, mužů, kteří zůstali věrni svému národu, kteří zůstali zde v jeho středu, aby s ním sdíleli dobré a zlé, poněvadž osud našeho národa bude také osudem jejich.

Svolali jsme vás nejen proto, abyste vyslechli řadu projevů, nýbrž také proto, abyste společně se svými zástupci a členy vlády demonstrovali jménem celého národa svou přítomností zde před Říší a před ostatním světem a abychom společně odsoudili nejen podlý čin, spáchaný na nejvyšší osobnosti Říše v naší zemi, nýbrž abychom také skoncovali jasnými a pevnými slovy s onou cháskou, která v cizině vydává se za českou vládu, která tvrdí, že zastupuje český národ a kterou vede pan Beneš.

Nezajímali jsme se o tuto společnost dlouho prostě proto, poněvadž jsme byli přesvědčeni, že do českých věcí nebude už nikdy mluvit a že to, co tropí v nepřátelské cizině, nejvýš může přinést škodu těm, kteří je platí. Když se však ukázalo, že pan Beneš s emigranty a Židy nespokojuje se pouze štvaním pomocí rozhlasu, nýbrž že se rozhodl k ničemným prostředkům, kterými chtěl vzbudit zdání, že český národ stojí na straně nepřátel Velkoněmecké říše, nezbývalo, než se touto společností a tímto chorobným zločincem zabývat a před ním varovat. Plán měl tentokrát zcela ďábelský. Byl to ostatně prvý plán z jeho mnohých, který vůbec stojí za řeč. Počítal takto: V Čechách a na Moravě se nic neděje. Čechům ani nenapadá, aby si pálili prsty pro Anglii a pro sovětské Rusko. Ale Češi jsou dobří lidé, máji slabé srdce a pro své soukmenovce určitou shovívavost. A na této české měkkosti Židé kolem pana Beneše zkonstruovali past na český národ a tak v cizině, pod vedením cizích instruktorů, byli cvičeni mladí Češi, mocí zmobilisováni k záškodnictví. Těmto prvním obětem Benešových zákeřností bylo při tom vykládáno, že v Čechách a na Moravě je revoluce tak říkajíc na spadnutí a že stačí jen, když oni tam přijdou, aby naše vlast se proměnila v moře plamenů. Jako signál pro českou bouři mělo sloužit několik atentátů na vynikající německé a české osobnosti, na továrny, úřady a dráhy.

Pomocí letadel byli tito záškodníci dopraveni nad naše území s materiálem a nástroji k vraždění a konání zhouby. Židé kolem pana Beneše počítali s tím, že když takový záškodník, svržený na české území, někde na venku se přihlásí v české chatě, že český lid poskytne mu útulek z dobrého srdce, a ti odvážnější, že dokonce budou tyto zločince v jejich činech podporovat. Pan Beneš věděl, co čeká české lidi, kteří se spojí s jeho agenty. Ostatně věděl také, že tyto agenty posílá na jistou smrt. Byl si proto jist, že i když k revoluci v naší zemi nedojde, aspoň ji bude před Churchillem a Stalinem nějak markýrovat. Věděl prostě bezpečně, že se mu podaří prolít českou krev, krev těch, kteří buď jemu přímo slouží, ale ještě spíše krev mnohých českých bloudů, kteří s panem Benešem nechtějí mit nic společného, nýbrž kterým bylo prostě jeho agentů, jež poslal na jistou smrt, nějak líto.

Mohu vám prozradit, že říšským o protektorátním bezpečnostním orgánům podařilo se hned v zápětí valnou část těchto zločinců, kteří k nám přišli vzdušnou cestou, pochytat a zneškodnit. Proto také, pokud šlo o odpovědné osoby říšské, nebyla učiněna žádná zvláštní zabezpečovací opatření, poněvadž český lid během tří let Protektorátu nikdy se nedopustil činů, o kterých věděl, že by při nich šlo, když ne o osud celého národa, tedy o životy mnohých tisíců. K tomu, aby se svalilo na nás neštěstí, ovšem stačilo nakonec několik zločinců, kteří ušli bezpečnostním orgánům, a tak se pan Beneš přece jen dostal k teplé české krvi. Tato část plánu se mu splnila. Hůře bylo s tou druhou, která Churchilla, Roosevelta a Stalina více zajímala. Totiž s vytouženým českým povstáním. První zklamání zažili agenti pana Beneše, když zjistili, že český národ v klidu pracuje a že na hlouposti a na sebevraždu vůbec nepomýšlí. To dnes v Londýně také vědí a proto se chytají stébla a chtějí světu namluvit, že atentátem na pana Zastupujícího řišského protektora stalo se něco světoborného, co prý má vliv dokonce i na válečné operace. Čin britských agentů, panem Benešem odchovaných, nic nezměnil na tom, kam vývoj spěje, to je neodvrátil ani na vteřinu osud Anglie. Udělal však jediné: Uškodit strašně českému národu. A máme-li co plakátovat anebo i do kamene vtesat, pak by to byla slova: »Beneš se zasloužil o utrpení národa«.

Nejlepším svědectvím, že v českém národě je klid, je právě to, že vláda může sezvat k veřejnému projevu obyvatelstvo Prahy a že zde přede mnou na Staroměstském náměstí jsou desítky tisíců, kteří výzvu své vlády uposlechli a kteří odsuzují hanebný čin a Benešovy rejdy s rozhořčením odmítají.

Pražané, jste-li zde proto, abyste demonstrovali svou jednotu s panem státním presidentem dr. Háchou a se svou zákonnou vládou, dovolte, abych vám k tomu něco připomenul, stojíme-li si zde tváři v tvář. Nestačí slova, nestačí sympatie k panu státnímu presidentu dr. Háchovi a uznání vládě. Je třeba také určitých opatření mezi námi samými a trochu zpytování svědomí. Praha je hlavní mesto Čech a Moravy. V Praze je nejen vláda Čechů, nýbrž v Praze jsou také soustředěny všechny složky našeho kulturního života, odtud vyzařuje český genius nejen do českých krajů, nýbrž také do Říše a do ostatního světa. A z toho vyplývají pro nás veliké povinnosti. Nejde jen o to, aby česká kultura a její poklady rostly a byly zpřístupňovány příslušníkům celé Velkoněmecké říše i ostatního světa, jak se poctivě snažíme, zde jde také o to, aby zmizely stíny, které toto světlo za sebou zanechává. Praha je také vzorem pro české země v různých chybách, slabostech a nedostatcích. Z Prahy vychází mnoho nezdravého, slabošského a ponižujícího. V Praze je ložisko bacilů, které ochromují české kulturní síly, které oslabují český dorost, které zamořují naše země poražencetvim, nedůvěrou v sebe. Zde se rodí pověsti o tom, co prý Velkoněmecká říše s námi zamýšlí, pověsti, vyráběné ovšem Benešovými agenty, když je právě londýnský rozhlas přímo nevysílá. To jsou ty povídačky o tom, že český národ bude vystěhován, že český národ bude germanisován a kdoví co ještě.

Neskrývám, že český národ může leccos potkat nepříjemného, ale to jenom tehdy, kdyby se ukázal věrolomným vůči Velkoněmecké říši. Čech, který stojí za svým státním presidentem dr. Háchou, a který poslouchá svou zákonnou vládu, zde ve vlasti, ten bude klidně žít a bude mít možnost svých schopností plně využít. Ten se nebude stěhovat nikam a jeho děti budou chodit do pořádných českých škol. Bude-li ovšem český národ poslouchat pana Beneše, bude-li se stavět proti …(jeden řádek v originále chybí)… z toho, to v tom případě přijde, nemůže vinit Velkoněmeckou říši, která se právem brání proti škůdcům, nýbrž bude za to moci poděkovat panu Benešovi, který se všemi prostředky stará, aby Němci měli o českém národě to nejhorší mínění. Nic nemrzí pana Beneše a jeho smečku víc než možnost, že by Čech viděl v Němci nakonec přítele a Němec v Čechu spolehlivého příslušníka Velkoněmecké říše. Je to pochopitelné, proč si to pan Beneš nepřeje. Poněvadž od toho okamžiku přišel by o svůj chleba a jeho smečka politických desperátů a Židů o možnosti pohodlného života. Svorné soužití Čechů s Němci, na kterém zde všichni upřímně pracujeme, nehodí se Anglii, nehodí se Židům a nehodí se Benešovi. My ovšem za to nemůžeme, že hledá obživu v podniku, který spěje k bankrotu. Chápeme, proč je na nás zlý, proč nám vyhrožuje. Bráníme mu totiž v tom, aby z české hloupostí vytloukal kapitál.

Má-li Praha být opravdu důstojnou matkou českých měst, má-li z Prahy se dostávat posily všem Čechům, má-li to být studnice zdravé české kultury, pak musíme zde udělat pořádek, hlavně v těch vrstvách, které jsou pověstné zahálkou a kde se vyrábí nesmysly. Otázka Prahy pro budoucno je prakticky otázkou určité části inteligence, kterou právem můžeme nazvat destruktivní, a proti těmto elementům, které snad nejdou přimo s nepřítelem, ale které duševně i tělesně škodí českému národu, bude se strany vlády velmi přísně zakročeno v pražských zdech. Český národ čeká veliká práce v nové národně socialistické Evropě, Evropě práce, kterou nebudeme dělat ani pro Anglii, ani pro Ameriku, nýbrž pro nás, pro tento lid a pro Říši, která nás chrání a umožňuje nám v klidu pracovat.

Prosím vás, pomozte nám, aby stopy hnusného zločinu, spáchaného dr. Benešem zde v Praze, co nejdříve byly zahlazeny tam, kde představují překážku mezi Říší a českým národem. Nevěřím, že by osud českému národu nepřál a že by Prozřetelnost na něj zanevřela. A proto jsem jist, že v jednom směru hrozný čin londýnských spiklenců ponese zdravé ovoce. Český národ vidí dnes jasně, co by ho čekalo, kdyby naslouchal Benešovi a jeho dobrodruhům. Přátelé, jdete za svou prací, která je nejen naším bohatstvím, nýbrž jediným prostředkem, který nám pomůže český národ zachránit, posílit a který mu dá nové možnosti života. Věřte nám, věřte svému státnímu presidentovi a připomeňte si znovu slova, která zde pronesl pan předseda vlády, že také my budeme stát před soudem dějin, a proto nám není lhostejné, co o nás budou soudit naše děti a jejich potomci. Vezměte si k srdci slova zástupce pracujících a zástupce mládeže, která jste právě slyšeli. Dbejte zákonů a chraňte národ před zhoubci. Pak budou neše děti v této krásné zemi spokojeně žit a žehnáním na vás vzpomínat.

Jak jsme zde, svorně a jednoznačně manifestujeme pro politiku našeho státního presidenta dr. Háchy, pro Říši a tím také pro budoucnost naší milované vlasti. Naše národní hymna nechť je naším společným doznáním k tomuto slavnostnímu prohlášení.

Nacistické okupace českých zemí v letech 1939–45 si vyžádala přes tři sta tisíc obětí. Pocity bezmoci vůči bezprecedentnímu násilí i tvrdá cenzura našly pochopitelně svůj obraz také v publikovaných textech a projevech. Řada novinářů, politiků a jiných veřejných představitelů té doby — z donucení, strachu, naivity, snahy o volbu menšího zla či z kariérismu — zveřejňovala texty a pronášela projevy, v nichž v souladu či v rozporu se svými názory omlouvala či dokonce vychvalovala válečné zločiny a jejich pachatele a prezentovala jimi nastolený režim jako záruku pro nerušený rozvoj českého národa. Články s opačným vyzněním vycházet nesměly. A ani opatrnost či podlézavost někdy neuchránily pisatele od perzekuce. Jediným smyslem zveřejnění tohoto a dalších podobných textů ve Wikizdrojích je, přiblížit současnému čtenáři, jaké argumenty používala nacistická propaganda vůči poraženému národu a jak se s nimi vyrovnávali oficiální tvůrci veřejného mínění. Wikizdroje obsahují desítky tisíc uměleckých, politických, náboženských, publicistických a jiných textů a uveřejnění žádného z nich — včetně tohoto — neznamená jakoukoli podporu názorů v něm uvedených. Rovněž upozorňujeme, že někteří autoři byli za svou slovní podporu nacistům po válce potrestáni podle Benešových dekretů a že podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka je v současnosti trestným činem.