Prohlášení československé samostatnosti

Údaje o textu
Titulek:	Prohlášení československé samostatnosti
Autor:	Tomáš Garrigue Masaryk, Milan Štefánik, Eduard Beneš
Zdroj:	dejepis.cz
Vydáno:	V Paříži, 18. října 1918
Licence:	PD CZ

1. Za hranicemi

V této vážné chvíli, kdy Hohenzollernové nabízejí mír za účelem zastavení vítězného postupu spojeneckých armád a za účelem zabránění rozdělení Rakouska-Uherska a Turecka, a kdy Habsburkové slibují federalisaci říše a autonomii nespokojeným národům, podrobených jejich vládě, my, Československá Národní Rada, uznaná od vlád Spojeneckých a od vlády Americké za provisorní Vládu Československého státu a národu, v úplném souhlasu s prohlášením českých poslanců, učiněným v Praze dne 6. ledna 1918, a vidouce, že federalisace a tím více autonomie neznamenají ničeho pod habsburskou dynastií, tímto slavnostně činíme prohlášení naší samostatnosti. My tak činíme, poněvadž jsme přesvědčeni, že žádný národ nebude nucen žíti pod suverenitou, kterou neuzná, a poněvadž víme a máme pevné přesvědčení, že nemůžeme se svobodně vyvíjeti v habsburské lži-federalisaci, která není než novou formou odnárodňovacího utlačování, pod nímž jsme trpěli minulá tři století. Máme za to, že svoboda je prvním požadavkem federalisace, a jsme přesvědčeni, že svobodní národové střední a východní Evropy snadno se sfederalisují, jestliže uznají za nutné.

Činíme toto prohlášení na základě našeho historického a přirozeného práva. Byli jsme samostatným národem již od sedmého století a r. 1526 jako samostatný stát, sestávající z Čech, Moravy a Slezska, jsme se spojili s Rakouskem a Uherskem v obrannou unii proti tureckému nebezpečí, avšak nikdy jsme se dobrovolně nevzdali svých práv, jakožto samostatný stát, v této konfederaci.

Habsburkové zrušili svou úmluvu s našim národem překročením našich práv a znásilněním ústavy našeho státu, kterou sami přísahali zachovati, a my proto odpíráme zůstati déle v jakékoliv formě součástkou Rakouska-Uherska. My požadujeme pro Čechy právo býti spojeny se svými slovenskými bratry ze Slovenska, součástkou to našeho národního těla a před padesáti lety vtělené v uherský stát Maďarů, který nevylíčitelným násilím a hrubým útiskem podrobených plemen pozbyl veškerého morálního a lidského práva vládnouti komukoli, vyjma sama sebe.

Svět zná dějin našeho boje proti habsburskému útisku, zesílenému a systemsatizovanému rakousko-uherským dualistickým vyrovnáním z r. 1867; tento dualism jest toliko nestoudným organisováním hrubé síly a vykořisťováním většiny menšinou; je to politický úklad Němců a Maďarů proti nám právě tak, jako proti jiným slovanský a latinským národům monarchie.

[2]

Svět zná oprávněnost našich požadavků, které ani samotní Habsburkové neodvažují se popírati. František Josef opětovně nanejvýš slavnostním způsobem uznal suverenní práva našeho národa. Němci a Maďaři se postavili na odpor tomuto uznání a Rakousko-Uhersko, sklonivše se před pangermány, stalo se kolonií Německa a jako jeho předvoj na Východě vyvolalo právě tak poslední balkánský konflikt, jako nynější válku, kterou Habsburkové započali samotni bez schválení representantů národů.

My nemůžeme a nechceme nadále žíti pod přimou neb nepřímou nadvládou podmanitelů Belgie, Francie a Srbska, vrahů Ruska a Rumunska, vrahů desetitisíců občanů a vojínů naší krve a spoluviníků bezpočetných nevýslovných zločinů, spáchaných v této válce na lidstvu těmito dvěma degenerovanými a nezodpovědnými dynastiemi. My nechceme zůstati součástkou státu, který nemá žádného ospravedlnění pro svoji existenci a který odporuje příjmouti základní zásady moderní světové organisace, zůstává toliko umělým, nemorální politickým útvarem, zabraňujícím stále postupujícímu demokratickému a sociálnímu pokroku. Habsburská dynastie, zatížená těžkým dědictvím chyb a zločinů, jest stálou hrozbou pro světový mír a my považujeme za svou povinnost vůči lidstvu a civilisaci pomoci jejímu pádu a jejímu zničení.

My zavrhujeme rouhavé tvrzení, jakoby moc dynastií habsburské a hohenzollernské byla původu božského a my zamítáme uznati božská práva králů. Náš národ volbou povolal Habsburky na český trůn a toutéž svobodou a tímtéž právem je sesazuje.

Tímto prohlašujeme habsburskou dynastii za nehodnou vésti národ a upíráme veškeré nároky na vládu nad Československou zemí: Prohlašujeme slavnostně, že od nynějška tvoříme svobodný a samostatný lid a národ. My přijímáme a připojujeme se k ideálům moderní demokracie, ony byly ideály našeho národa po staletí. Přijímáme americké zásady, tak jak byly vyloženy presidentem Wilsonem, zásady to osvobozeného lidstva, skutečné rovnosti národů a vlád, jejichž spravedlivá moc vychází ze souhlasu ovládaných.

My, národ Komenského, nemůžeme než přijmouti tyto zásady, vyjádřené v americké deklaraci nezávislosti, v zásadách Lincolna a stejně v prohlášení lidských a občanských práv. Za tyto zásady proléval náš národ krev již před pěti stoletími, za památných válek husitských. Za tytéž zásady prolévá náš národ dnes po boku Spojenců krev v Rusku, Itálii a ve Francii.

My zde nevyložíme nežli hlavní zásady ústavy Československého národa; co se týče konečného rozhodnutí o jeho ústavě, to spadá v obor působnosti zákonně zvolených representantů osvobozeného a spojeného národa.

Československý stát bude republikou, jejíž neustálou snahou bude býti pokrokovou: ona zaručí naprostou svobodu přesvědčení náboženského, vědy, písemnictví, umění, slova a tisku, práva shromažďovacího a petičního.

[3]

Církev bude oddělena od státu; naše demokracie bude spočívati na všeobecném právu halsovacím; ženy budou postaveny politicky, sociálně a kulturně na roveň mužům; práva menšiny budou zaručena úměrným zastoupením; národní menšiny budou požívati rovných práv; vláda bude formy parlamentní a bude uznávati zásady iniciativy a referenda; stálé vojsko bude nahrazeno milicí. Československý národ provede dalekosáhlé sociální a hospodářské reformy.

Velkostatky budou věnovány domácí kolonisaci; výsady šlechtické budou zrušeny; národ náš převezme svou část předválečného státního dluhu rakousko-uherského, válečný pak dluh přenecháme těm, kteří za něj nesou zodpovědnost.

V zahraniční politice převezme Československý stát svoji plnou účast zodpovědnosti za reorganisaci východní Evropy; on přijímá cele demokratickou a sociální zásadu národnostní a dávají svůj souhlas k nauce, že veškeré konvence a smlouvy mají býti uzavírány otevřeně a upřimě, bez tajné diplomacie. Naše ústava postará se o zřízení účinné národní a spravedlivé vlády., která bude vylučovati jakékoliv zvláštní výsady a znemožní třídní zákonodárství. Demokracie porazila theokratickou autokracii, militarism je zničen, demokracie je vítěznou. Lidstvo bude reorganisováno na základech demokratických. Moci temnoty sloužily k vítězství světla! Po tom toužilo lidstvo po věky! My věříme v demokracii, věříme ve svobodu a ve svobodu na věky!

V Paříži, dne 18. října 1918

Profesor T.G.Masaryk,
předseda ministerské rady a ministr financí.

Gen. Dr. Milan Štefánik,
ministr národní obrany.

Dr. Eduard Beneš,
ministr zahraničních záležitostí a ministr vnitra.