Prof. Masaryk a Gust. Eim

Údaje o textu
Titulek:	Prof. Masaryk a Gust. Eim
Autor:	Karel Kramář
Zdroj:	Národní listy, roč. 54, č. 160. str. 1 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	13. 06. 1914
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Tomáš Garrigue Masaryk
Související články ve Wikipedii: Gustav Eim

Profesor Masaryk ve své nedělní řeči dotkl se tak hrozným způsobem Gustava Eima, že mám za svou povinnost, jako poslední, jenž zbyl zde ze všech, kteří jednali o jazyková nařízení, zastati se cti a památky zemřelého našeho kolegy. Především prof. Masaryk mluví vědomě netpravdu, říká-li, že se rozešel s mladočeskou stranou, když Eim dělal totéž, co Šviha. Prof. Masaryk dobře zná příčiny svého rozchodu s Mladočechy — a já také. Proto prosím, aby si věci ad hoc neupravoval. Že měl Eim spoustu chyb, zejména, že příliš pěstoval intriky v klubu a že byl přílišně ctižádostivý, a tím často se dal svésti k různým věcem, které se nám nelíbily, je pravda. Ale je to zrovna profesor Masaryk, který by měl právo tyto dvě špatné vlastnosti někomu vytýkati? Myslím, méně než kdo druhý v českém národě. Proto prof. Masaryk neodešel ze strany, Nebyl tehdy ještě radikálem, jakým říká, že je nyní, a navazoval kde s kým, až to bylo často pro humoristický kalendář. Ostatně odešel — neodešel, abych mluvil jeho způsobem.

Když se na Písecku mandátu vzdal, byl ochoten zase mandát ten přijati a sice jako mladočeský kandidát. O mandátu karlínském bylo v „Národních Listech“ z pamětí Kaizlových v úterý vypravováno. Tedy to, co nyní si ex post konstruuje, je vědomá nepravda. Smím to dojista říci já, který jsem pro své otevřené hájení Masaryka ve straně, a sice skoro proti všem, tak dlouho byl předmětem zřejmé nedůvěry a nepřízně.

Ale infámním, neodpustitelným pokálením památky Eimovy je, říká-li profesor Masaryk: „co dělal Šviha, dělával Eim pro mladočeskou stranu“. Nazývám to vědomě infámním jednáním, i když nezapomínám, že prof. Masaryk má dra. Švihu za nevinna. Eim byl jedním z největších českých politiků, muž velikého stylu. Svým dlouholetým pobytem ve Vídni, a svou neobyčejnou inteligencí zjednal si vážnost v kruzích politiku řídících. Eim dovedl si získati důvěru hr. Taffa, všemocného tehdy sekčního chéfa v ministerstvu vnitra Erba, bar. Gautsche, dra. Korbra, sekčního chéfa Halbana, ministra Rittnera a především hr. Badena. Eim svých styků nezneužil nikdy na svůj prospěch. Znám lépe než kdo jiný materiální poměry jeho vdovy po jeho smrti. Jemu hlavní byla česká věc. Ani tak o prospěch strany nejednal, poněvadž tehdy strana byla téměř celý národ. On to byl, který ve Vídni připravoval převrat ve smýšlení vůči českému národu, on svou neúnavnou agitací, přesvědčováním jednoho vlivného muže za druhým, svou neobyčejnou sugestivní silou, působil k tomu, že přišel hr. Badeni, aby zjednal nový poměr k českému národu. Eim byl předborníkem možnosti positivní politiky — on nejen ji formuloval ještě za dob staročeské politiky ve Vídni (O nás, pro nás.), on jí také připravil půdu nejen v názorech vídeňských rozhodujících kruhů, nýbrž ve Vídni vůbec. Všude, všemi prostředky. Nic nebylo mu nedůležito, co mohlo přispěti k lepšímu cenění českého národa. Co udělal Eim pro získání zájmu k českému umění ve Vídni, který nám i politicky tolik prospěl, nedá se vůbec doceniti. Tím dojista nechci zmenšovati zásluhy mladočeské delegace, která svými velikými talenty dobyla si takového uznání ve Vídní. Ale jak uměl Eim toho využitkovati pro českou věc! Když přišel Badeni, byl to Eim, který měl na něho největší vliv. A veřejně zde prohlašuji, že na tom, že hr. Badeni odhodlal se upraviti nám cestu k positivní politice jazykovým nařízením, největší zásluhu má Gustav Eim. Nikdo, ani Engel, ani Herold, ani Kaizl, ani Pacák, ani já, sotva bychom byli čeho v jazykové otázce pořídili, kdyby byl Gustav Eim nepřipravil pro veliký ten krok půdu ve vládních kruzích a u hr. Badena. Rozumí se, že nemohl jednati o podrobnostech nařízení, to už bylo věcí druhých, ale on to byl, který jednání to udělal možným. A skoro poslední jeho slovo, když odjížděl na cestu, z které přivezli už jen jeho mrtvolu, bylo radostné: Bude to, bude to! Nemyslil na nic, než na jazyková nařízení.

A dovolují si zde také tvrditi, že by byl osud Badena i jazykových nařízení docela jiný, kdyby byl Eim nezemřel. Nikdy by český klub nesvolil k znovuutvoření pravice, kdyby Eim byl živ. Kaizl a já neměli jsme tehdy ještě tolik vlivu, abychom tomu v klubu zabránili, Eim by to byl prosadil. A nebýt nešťastného utvoření pravice, nebylo by ani německé obstrukce, ani odvolání nařízení jazykových!

A tohoto muže, kterému především národ český, přes všechny jeho chyby a nedostatky, vděčí největším svým úspěchem politickým, muž, který byl jedním z největších politických a žurnalistických talentů, jež kdy jsme měli, muže, který šířil lepší názory, spravedlivější nazírání na český národ a jeho význam pro Rakousko v kruzích státníků nejvíce rozhodujících, dovoluje si srovnávati prof. Masaryk s nějakým Švihou, který chodil na policii, v oddělení policejních konfidentů, omlouvati radikalismus, slovanství a antimilitarismus národních sociálů!

Prof. Masaryku! To je infamie, které jste se dopustil. Neodpustitelná, nezapomenutelná. Vy a Vaše „vyšetřovací bureau“ — jak hluboko Jste klesl od té doby, co chtěli jsme spolu v Čechách něco nového! — můžete paušálně obviňovati koho chcete, můžete věřiti a pak v póse neomylného rozšiřovati nejsměšnější klepy, můžete se jak se Vám líbí blamovati svou dojemnou vírou v policii a konfidenty, to je Vaše věc — ale nechte mrtvých, kteří se zasloužilí o národ, a kterým národ pro jejich zásluhy rád odpouští a zapomíná i jejich různé chyby — nepolívejte alespoň hroby špínou nepravd a pomluv!

Ve Frant. Lázních, 11. června 1914.

Karel Kramář.