Princezna na hrášku

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Princezna na hrášku
Autor: Hans Christian Andersen
Původní titulek: Prindsessen paa Ærten
Zdroj: Výbor veškerých povídek a báchorek H. C. Andersena. Praha: I. L. Kober, 1872. s. 143–144.
Licence: PD old 70
Překlad: Karel Bohuš Kober
Licence překlad: PD old 70

Bylť jednou jistý králevič, jenž hledal pro sebe nějakou princeznu za manželku, měla to ale býti skutečná princezna. Procestoval proto celý svět, aby takovou našel, ale vždy něco nalezl, co se mu nelíbilo. Tu se opět vrátil truchliv, vždyť si přál tak horoucně skutečnou princeznu.

Jednoho večera nastalo šeredné počasí, blýskalo se a hřmělo, déšť se jen lil — bylo to strašné. Tu někdo zaklepal na vrata, a starý král vyšel, by otevřel. Byla to princezna, stojící před vraty. — Avšak pro Bůh! jak vypadala od deště a po bouři. Voda jí tekla s vlasů a šatů, tekouc do střevíců jejích, vytekši opět špičkami, při tom pravila, že jest skutečná princezna.

„Nuž, o tom se již přesvědčíme!“ myslela si stará královna, a ani více neceknuvši, odebrala se do ložnice a sundala všechny polštáře, dala na dno postele hrášek, pak naň položila dvacet peřin a ještě na ně žíněnky.

Zde měla princezna ležeti po celou noc.

Ráno se jí tázali, jak spala.

„O velmi špatně!“ pravila princezna, „nezamhouřila jsem ni jednou po celou noc oka! Bůh ví, co bylo v posteli? Ležela jsem na něčem tvrdém, tak že jsem celá zmodrala a zezelenala! Jest to podivné!“

Nyní arci všickni nahlédli, že to jest skutečná princezna, poněvadž ucítila hrášek skrze mnohé žíněnky a dvacíti peřinami. Tak citelným nemohl nikdo býti, leč skutečná princezna.

Proto ji pojal princ za manželku, přesvědčiv se, že má skutečnou princeznu a hrášek dali do klenotnice, kde ho lze až po dnešní den viděti, nevzal-li ho nikdo.

Hle, toť pravdivá povídka!