Presidentovo rozloučení v ministerstvu zahraničí

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Presidentovo rozloučení v ministerstvu zahraničí
Autor: Kamil Krofta, Edvard Beneš
Zdroj: Lidové noviny, roč. 43, č. 639, str. 1
Vydáno: 21.12.1935
Licence: PD old 70

ČTK — Praha 20. prosince

President republiky dr. Edvard Beneš přijal dnes v kabinetě ministerstva zahraničí o 9. hodině ranní přednosty odborů a oddělení ministerstva zahraničí jako zástupce úřednictva, aby se s nimi rozloučil. Jménem úřednictva rozloučil se s bývalým ministrem vyslanec dr. K. Krofta tímto projevem:

Po sedmnáctiletém působení odcházíte, pane presidente, z úřadu, který jste vybudoval a představoval. Po sedmnáct let nebylo úřednictvo zahraničního ministerstva svědkem změny ve vedení zahraniční politiky. Nastalá změna má tudíž u nás význam mimořádný. Vaše působení v úřadě bylo nám daleko více než úřadováním, viděli jsme v něm misi, poslání. Že jste byl předurčen k této misi, pověděla nám slavná historie našeho osvobození, ve kterémž jste vytvořil naši diplomacii, naši zahraniční politiku a její formy a ve které jste dosáhl prvních a největších úspěchů dříve, než formálně existoval úřad k tomu povolaný. Vytvořil jste základy naší zahraniční poliliky, založil jste její tradici, vybudoval jste systém zahraničně-politického myšlení československého. V tom je smysl Vašeho poslání. A tu nám dovolte říci, že se cítíme šťastni, jsouce jen současníky a svědky Vaši činnosti. Jsme šťastni, že jsme sloužili vlasti v úřadě, který jste do poslední doby vedl. Vy, pane presidente, jste nás s T. G. Masarykem učil novému vlastenectví, nepathetickému, avšak účinnému. Tato naučení budeme chovat jako Váš odkaz v úctě a v paměti. Odcházíte-li nyní, abyste zaujal ve státě místo, které Vám patří po zásluze a po důvěře občanstva, věříme, že se Vaše učitelské poslání neskončilo. A věříme také, že i na tomto místě budete, důstojný nástupce svého velikého předchůdce, dále řídit svou moudrostí a vůlí i zahraniční politiku našeho státu; neboť toto rozhodující slovo ve věcech zahraničně-politických patří k výsostným právům Vašeho nového poslání; z toho čerpáme naději, že Vaším odchodem nebude zbavena naše zahraniční politika Vašeho zkušeného vedení. Dovolte nám, pane presidente, abychom Vám na rozloučenou přáli v novém, odpovědném a vznešeném úřadě tolik zdaru, kolik jste ho měl, řídě po sedmnáct let zahraniční politiku našeho státu.

President republiky dr. Edvard Beneš odpověděl:

Milý kolego Krofto, kolegové! V této chvíli rozloučení, a přece ne loučení s Vámi, řeknu Vám jen několik slov. Odcházím nerad. Za sedmnáct let práce sroste přirozeně osoba se svou prací a s tím úkolem, který osud nám, mně a Vám se mnou, dal při řízení zahraniční politiky státní. A je tudíž přirozené, že i když nyní mám přejit do úřadu jiného, vzpomínám na těch 17 let a především na spolupráci s Vámi. Tož především Vám děkuji všem za všechno to, co jste společně se mnou dělali.

Mladý, obnovený stát, který neměl tradice, má jako soli potřebí vybudovat rychle tradici a vybudovat pevnou — silnou a nezdolnou kostru toho myšlení zahraničně politického. Byl to úkol veliký. Byl jsem si vždy a jsem si dobře vědom, že bez spolupráce svého nejbližšího okolí, kolegy Krofty, nemohu všechno to dělat. Proto si velmi rád a s vděčností na Vaši spolupráci vzpomínám.

Vám, kolego Krofto, jako nejbližšímu spolupracovníku děkuji speciálně. Byli jsme dlouhá léta ve spolupráci, vždycky v nejlepší harmonii, nebylo obtíží, nesnází, ani růzností a byly-li, víte, jak jsem si vážil u všech spolupracovníků jejich mínění. Vy jste mi vždy otevřeně své mínění dovedl říci; toho si vážím. Jen tak je možno dělat skutečně pevnou a trvalou práci. Je to jedna z milých a krásných vzpomínek na naši spolupráci.

Myslím, vážení kolegové, že můžeme být spokojeni s prací, kterou jsme za sedmnáct let udělali.

Můžeme být na tuto práci hrdi. Měli jsme úspěchy, měli jsme i neúspěchy, ale aktivum přesahuje ohromně to, co nám nebylo okolnostmi popřáno.

Louče se s Vámi, děkuji Vám ještě jednou za milá slova. Chtěl bych Vás prosit, abyste nezapomněli těch sedmnáct let, abychom šli společně jnko dosud, abyste v tomto domě šli v tradicích, které jsme razili s presidentem Masarykem a které slouží zájmům státu a zachovávají nám to, co nám získaly; abyste dále se mnou — již přirozeně z povinnosti svého úřadu budu se těmi věcmi zabývat dále v přátelské spolupráci a oddaně se svým nástupcem v tomto úřadě budu spolupracovat — pracovali a mně pomáhali jako dosud. Ještě jednou Vám děkuji.