President dr. Beneš o úkolech důstojnictva

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: President dr. Beneš o úkolech důstojnictva
Podtitulek: Pan president ve vysoké válečné škole v Praze. Patnáctý ročník dra Ed. Beneše vyřaděn
Autor: Edvard Beneš
Zdroj: Lidové noviny, roč. 44, č. 313, str. 2
Vydáno: 23.06.1936
Licence: PD old 70
Související: Za armádou musí stát celý národ
Související články ve Wikipedii:
Mikuláš Doležal

TNO — Praha 22. června

Dnes navštívil president republiky dr. Beneš, doprovázený přednostou své vojenské kanceláře divisním generálem inž. Bláhou po druhé válečnou vysokou školu, aby byl přítomen slavnostnímu vyřadění 15. ročníku, který ponese jméno Ročník dra E. Beneše. Ve vestibulu učiliště přivítal presidenta republiky ministr národní obrany Machník a přítomni byli: generální inspektor generál Syrový, šéf francouzské vojenské mise generál dr. Faucher, podnáčelník hlavního štábu generál Husárek a velitel vysoké školy válečné generál Doležal. Na velmi vkusně dekorované aule učiliště byli shromážděni profesoři a 76 frekventantů. Velitel vysoké válečné školy zde uvítal presidenta republiky. »Československá armáda,« pravil, obraceje se k presidentu republiky, »jejímž mozkem jste nazval na těchto místech nedávno generální štáb, je nástrojem míru, ale aby tento nástroj vykonal své poslání, musí být výtečný. Zato je to jisté míro odpověden generální štáb. Pane presidente, důstojníci 15. promoce vysoké školy válečné odcházejí do štábu, aby tam pracovali ve smyslu vašich idejí a idejí presidenta Osvoboditele, které tvoří základ naší státní a politické kultury. Budou spolupracovat na dobudování naší mladé armády v duchu naší slavné minulosti, v duchu naší revoluce a v duchu jejích legií. Budou se snažit, aby toto vzácné morální dědictví doplnili posledním slovem vojenské vědy a moderní techniky a tak zajistili budoucnost naší krásné zemi.« Po skončeném proslovu odevzdal stařešina třetího ročníku štábní kapitán pěchoty Kopuletý panu presidentu album absolventů. Slíbil jménem všech, že chtějí se věnovati cele práci pro blaho vlasti a národa, obnovil slib věrnosti a oddanosti čs. republice, armádě i jejímu vrchnímu veliteli.

Na tyto proslovy odpověděl president republiky takto:

Není tomu dlouho, co jsem byl mezi vámi a měl příležitost promluviti o poslání naší Vysoké školy válečné a o tom, co má znamenat naše kultura vojenská v naší národní kultuře vůbec. Přijal jsem rád pozvání pana ministra národní obrany k účasti na dnešní vaší slavnosti. Vyřadění ročníku válečné školy, jenž své vzdělání právě ukončuje, je vážný akt nejen pro vás absolventy, nýbrž i pro vaše učitele a profesory a především ovšem pro celou naši armádu. Rozhodli jste se mimo to, aby váš nově vyřaděný ročník vysoké školy válečné nesl jméno presidenta republiky. Děkuji za tuto poctu a dovolíte mi, abych při té příležitosti a ve své funkci dal tomuto ročníku vedle toho, co už tak výstižně řekl zde velitel vysoké školy válečné, několik kamarádských rad.

Vaše vysoká škola válečná dala vám jistě dostatek teoretických vědomostí. Učila vás vojensky myšlenkové práci o podstatě obrany státu, o moderním válečnictví, o organisaci armády, vedla vás k rozvážnému posuzování rozmanitých bojištních situací a k rozhodování v nich, vychovávala a vytvářela ve vás správnou měrou představivost a obrazivost, kterou musí mít v moderní válce každý schopný důstojník. Vaši učitelé uváděli vás na cesty a dráhy, kterými je třeba jít, abyste byli dobrými důstojníky generálního štábu a později též vyššími veliteli.

K tomu všemu mohla vám škola dát a položit jen základ. Na každém z vás je, abyste na nových místech, na něž vás služba postaví, další svou prací se probíjeli k místům, jež můžete a budete za své vojenské služby postupně zaujímat. K tomu musíte mít dobrý záměrný pracovní plán a vůli čestně a poctivě jej uskutečňovat stůj co stůj. Ten, kdo chce v životě plnit větší úkoly, musí umět podle okolností a možností rozumně si je vyhledávat a poctivě a pevně za nimi jít.

Právě u vojáka víc než u koho jiného musí se vypěstovávat záliba a smysl pro odpovědnost a rozumná snaha se řádně uplatnit. Být vojákem znamená dnes být stále činný, stále se zdokonalovat, jít s novou dobou, s novou vědou a technikou a s celým dnešním vývojem a pokrokem a tak dorůstat k dnešním vojenským úkolům, čím dále složitějším. Proto musíte v příštích svých každodenních úkolech přinášet stále a vždy vyšší zřetele a programy, k nimž podklad vám bude dávat další vědecké, zejména i historické studium, nové teorie válečné, nová studia technická, nové výzkumy atd. Proto ani šedivost rozmanitých denních vojenských starostí nesmí vám zastírat výhled k těmto vyšším horizontům. K tomu dodávám, že vaše odbornictví v armádě nesmí vést k jednostrannosti nebo ke konservativismu. Nesprávný konservativismus a ulpění na přijaté rutině nebo doktríně bez ohledu na to, co dělají jinde, mohl by být armádě velmi nebezpečný.

Mluvím-li tudíž o vašem odbornictví, vědomě stavím vedle něho vysoký zájem, ba nutnost kultury obecné. Pro důstojníka především vaší kategorie je nezbytno mít obecnou vysokou kulturu, abyste měli porozumění pro moderní obranu státu. Všechny vojevůdcovské postavy formátu historického se tvořily sloučením talentu vojáka odborníka s darem velikého ducha vůbec a obecné kultury zvlášť. Jen takovéto osobnosti se povznesly nad úroveň pouhých vojenských výkonných orgánů. Dodávám však, že dnes při složitosti a rozsáhlosti eventuální obrany státu je této obecné kultury potřeba každému důstojníku i v denní jeho práci vojenské. Víte, že dnešní obrana obepíná celý život politický, sociální a hospodářský, že by se jí účastnil celý stát a celý národ, a proto každý voják musí celé ústrojí státu a národa i jeho funkci při obraně státu znát. K tomu je třeba obecné kultury.

Tuto velkou obecnou kulturu a vytříbený smysl pro celý soubor otázek, jež zajímají civilní prostředí a a tvoří soubor veřejné činnosti státní, musí však míti velitelský sbor také proto, aby mohl uhájiti dnes zvláštní postavení armády, které jí i ve státě demokratickém přísluší. I demokratický stát instituci vojska potřebného mu pro jeho státní politiku staví vysoko. Vojsko má své postavení speciální, je určeno pro speciální úkoly. Vážnost tohoto úkolu může ve vojsku vytvářet též správné sebevědomí. Sebevědomí to bude tím správnější a rozvážnější, čím obecná kultura důstojníka bude hlubší a pevnější. A vážnost armády ve veřejnosti bude tím silnější a opravdovější, čím to speciální poslání bude v demokratickém duchu u vás opravdověji chápáno. Dodávám, že čím má stát svou mezinárodní situaci těžší, tím víc od svého vojska očekává a tím větší pozornosti musí být nad jeho hodnotami, nad jeho mravním postavením v národě a nad jeho vnitřní solidností.

Důstojníci generálního štábu jsou elitou vojska. Ve vytváření důvěry veřejnosti v hodnoty vojska právě oni budou hrát úlohu největší. Proto té velké obecné kultury je jim zvlášť potřeba. Kultura ta musí být doplňována důstojným chováním společenským a osobním gentlemanstvím, jímž každý z nich bude vojsko propagovat a spoluvytvářet jeho postavení v národě. Toto důležité postavení vojáka v demokratickém státě a národě nelze kodifikovat, to si musí příslušníci armády svou prací, schopností, taktem a demokratickým smyslem získávat. Musí se krátce do našeho demokratického stroje zařadit.

Rád slyším, že si uvědomujete, jak vás zavazuje, že jste příslušníky ročníku, tkerý ponese jméno presidenta republiky. Presidentský úřad je nejvyšším úřadem ve státě. Je symbolem státu a národa. Dělat svému ročníku čest, znamená tudíž dělat čest národu a státu.

Váš velitel svou zmínkou při mém uvítání dává mi podnět k tomu, abych vám při této příležitosti řekl ještě toto:

Je o mně známo, že jsem přesvědčený pacifista. Je pravda, že jsem vždy usiloval o mír. A pacifistou vždy zůstanu. Jsem však pro pacifismus činorodý, který usiluje o vytvoření takových mezinárodních opatření a předpokladů, aby k upotřebení vojska jako politického nástroje dojít nemusilo. Můj pacifismus však neznamená, že bych váhu dobře organisovaného a vycvičeného vojska a dobře řízené obrany státu necenil jako jednoho z nejdůležitějších faktorů politiky mezinárodní a politiky mírové vůbec. A článkem víry činorodého pacifismu je i ono přesvědčení, že mír podle potřeby je nutno hájit i železem.

V tomto duchu a za naší situace usiluji u nás o armádu co nejlepší nejen technicky a s vědomím co nejvyšší morální odpovědnosti, avšak i o armádu, která plně chápajíc tuto naši politiku míru, je proniknuta vlastním činorodým dynamismem, pevnou vůlí, smyslem pro odpovědnost a silným kolektivním cítěním opravdového vlastenectví. A abych to konečně vyjádřil, řekl bych:

Voják i armáda — i když je mír — musí žít v takovém myšlenkovém střehu a postoji, že by už zítra mohli jít do obranné války, kdyby toho bylo potřeba. Voják, který by žil v takovém rozpoložení mysli, že by prostě s válkou nepočítal, ten by dobrým vojákem nebyl. Proto bych chtěl, aby celý armádní organismus oživovala jedna vysoká myšlenka — a je na vás, abyste v ní předcházeli a také ji v armádě utvrzovali, že kdyby toho už zítra byla potřeba, klidně obětujete své životy, do krajnosti vydáte poslední krůpěj své krve a energie a učiníte to tak, jako byste šli na své obvyklé denní cvičení. V povinnosti k této práci a eventuálně k této oběti cítím se s vámi naprosto solidární. Tož, pánové, v tomto duchu se přičiňujte a pracujte, dávejte ve všem příklad a veďte. A tak způsobilými a připravenými nechť vás vždycky vidí naše veřejnost, neboť naše veřejnost musí vždy mít přesvědčení, že ve své demokratické důstojníky a ve svou demokratickou armádu může míti plnou důvěru.

Po proslovu presidenta republiky absolventi provolali vrchnímu veliteli armády bouřlivé Zdar!