Praha ve květech

Údaje o textu
Titulek:	Praha ve květech
Autor:	Popelka Biliánová
Zdroj:	Národní listy roč. 74, č. 122. str. 3 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	04. 05. 1934
Licence:	PD old 70

Je krásná, ta Praha naše v kamenné velebnosti svých věkovitých budov. Je úchvatná v klidném majestátu svém, když hledí do černých mračen, z nichž klikaté blesky šlehají kol věží jejích. Je tajemná, když z ranních mlžin vystupují obrysy jejích staveb. Je klidná v bílém, těžkém rouše sněhových návějí. Je dětsky usměvavá, když májové slunko rozzáří se nad zkamenélou nádherou jejích budov, vedle nichž i tu a tam pojednou rozvijí se veliké kytice květů korun stromových: tu ojediněle, tu seskupeny do velikých ploch zahrad starých paláců a zamlklých klášterů.

Jen vyjděte si, prosím, teď z jara na Hradčany, když rozkvetl kde který strom a podívejte se nahoru i dolů do Jeleních příkopů a na protější sady Chotkovy i na zahrady Zámecké! Projděte hradem na jižní stranu, kde všecek svah hory pokryt jest pásem zahrad od Starozámeckých až k Novozámeckým schodům. A vystupte hned na protější Petřín, zelený to klenot naší Prahy, jehož svahy se všech stran pokryty jsou stromovím, z valné části ovocným: od zahrady Strahovské, Lobkovické a dalším zahradám byv. šlechticů k seminářské, Kinského na jihu a klášterním na Hřebenkách.

Na Malé straně mimo jiné je veliká zahrada Valdštýnská, kláštera anglických panen, řádu Maltánského, u Zbrojnice i na Kampě. Také na všech pražských ostrovech je plno stromoví.

Protějši Staré město, místem velmi omezené, už nemá tak velkých zahrad, jako Malá strana a Hradčany, ale přece ještě jsou tu malé zahrádky: za starými domy u býv. Příkopů a podle Národní třídy, dole pak u klášterů Milosrdných bratří, sv. Anežky a při býv. ústavu šlechtičen.

Zato Nové město je dosti bohato velikými zahradami a veřejnými sady, z nichž nejkrásnější jsou sady Vrchlického od Masarykova nádraží k Nár. museu, do nichž dívá se od Žižkova zahrada Rajská, od Vinohrad památná zahrada Kanálská. A málo kdo ví, že v trojhranu mezi ulicí Jungmannovou a Václavským náměstím ukryta je za domy veliká zahrada kláštera františkánského. A dále ve velkém čtverhranu ulic u Národního divadla skryta je veliká zahrada kláštera uršulinského. Odtud skoro na ruky dosah je krásný sad na Karlově náměstí, pod jehož jižním cípem rozkládá se zahrada kláštera emauzského. — Dále jsou tu slupské zahrady: botanické obou universit, zahrada býv. chudobince, velké zahrady při klášteře Alžbětinek, u býv. kláštera Servitů a ve vedlejším Rackově dvoře pod českou dětskou nemocnicí s velkým parkem naproti Karlovu, v jehož zahradách stoji teď universitní budovy na Albertově. Opodál Karlova jest býv. klášter u sv. Kateřiny rovněž s velkou zahradou a doleji zahrady všeobecné nemocnice.

A náš starý Vyšehrad? Kol dokola obemknut je zahradami většinou ovocnými. A posvátné hradiště vyšehradské, kromě zahrad kanovnických, je teď proměňováno v nový, mladý sad.

A naše nynější Velká Praha? Jen si vyjděte kterýmkoliv směrem až na její obvod! Co tu lesních porostů v páse skoro nepřetržitém, co tu zahrad a sadů při starých dvorech a zámcích, býv. to tvrzích, jež obklopeny jsou ovocnými sady, které v rámci luk a polí vedle zeleně lesů promlouvají k duši jako vidiny jiných světů plných kouzla a smavého půvabu. Jen se podívejte na příklad s branické hory směrem ke Zbraslavi! Kolik tu kytic rozkvetlých stromů kyne vám smavým pozdravem! Od Modřan nepřetržitým pásmem střídá se zeleň lesů s květy ovocných sadů přes Libuš na Kunratice, k Chodovu, na Hostivař a k Záběhlicům. A přes Botič dále ke Strašnicům přes Hrdlořezy na Kyje a výše odtud k skalním jeskyním hloubětínským a k proseckému návrší, kde všude jest plno bílých, rozkvetlých zahrad, k Troji, jejíž pomologická zahrada dívá se přes Vltavu ke Král. Oboře, věnčené odevšad stromy ovocnými. A vraťme se k Drahaňskému údolí a dejme se na Přemyšlení a odtud na Klecany. A přes řeky dostaneme se do Roztok, kde sice mrazy před krátkou dobou mnoho ovocného stromoví pohubily, ale přesto je tu dost zbylých rozkvetlých stromů, a nové jsou již vysazovány. A z Roztok zaměříme zpátky k šáreckému údolí, vroubenému skoro nepřetřžitě sady ovocnými. Pak přes Dejvice odbočíme ke Hvězdě, jež vyhlédá z obory přes vrcholky ovocných stromů v zahradách libockých vil, k bohatým ovocným zahradám kláštera břevnovského a dále až ke Kajetánce a k dalším ještě zahradám poblíž Jeleního příkopu. Odtud přeběhneme ještě hřeben bělohorský, kde rovněž bělá se dosti ovocných stromů nad bílou opukou, kteráž Bílé hoře dala své jméno. A již jsme v Motole a v Košířích, kde jsou letohrádky na všech stranách a kolem nich zase zahrad a sadů nepočítaných. A z košířského údolí jsme již na Smíchově, kde dosud uchovaly si zdejší usedlosti po stráních ještě značný počet svých ovocných zahrad.

A tak aspoň letmo jen prohlédli jsme naši matičku Prahu křížem krážem i po jejím obvodu, abychom poznali, co vzácné krásy přírodní chová v rozkvetlých korunách svého stromoví. Obrázek tento nemůže býti úplný, neboť pro nedostatek místa nemohlo býti dotčeno tak mnoho význačných míst, jako jsou na př. sady Havlíčkovy, Čechovy, Riegrovy, na vrchu Žižkově a mnoho jiných ještě.