Praha v záři světel (Rozpravy Aventina)

Údaje o textu
Titulek:	Praha v záři světel
Autor:	Karel Smrž (jako ksž.)
Zdroj:	Rozpravy Aventina, roč. 4, č. 1. s. 9
Vydáno:	září 1928
Licence:	PD old 70

"PRAHA V ZÁŘI SVĚTEL" (Elektajournal) je film moderní v nejlepším toho slova smyslu. Nejen tím, že nemá vůbec titulků, ale i tím, že tu bylo u nás poprvé použito extrémně citlivého, panchromatického materiálu. Na filmu bylo dlouho pracováno a režisér Svatopluk Innemann neměl lehký úkol, vytvořit nůžkami z kilometrů neexponovaného filmu FILM. Před časem běžel Foxův snímek "Symfonie velkoměsta", "Praha v záři světel" je jeho rodným bratrem technikou svého výrazu. Ukazuje onu Prahu, jež procitá, když se v ulicích rozžehují prvá světla a usíná, když temná obloha počíná růžovět svítáním. Vidíme tu osvětlené výklady obchodů, proudící obecenstvo, míhající se světla tramvají a aut. Zákulisí revuálního divadla. Pouličního párkaře i dopravního strážníka. Obecenstvo opouštějící divadlo. Temnou ulici, v níž nalézá pouliční holka chvilkového milence. Noc se šine k ránu, temná obloha šedne a den se probouzí. Je to krásný film, poctivě vypracovaný nejen po stránce technické, ale i umělecké. Snad se vám budou zdáti na projekční stěně kina ty ulice temnější, nežli je vidíte ve skutečnosti – ale to je nedostatek, který je dán podstatou věcí. Objektiv přijímacího aparátu nemá té akomodační schopnosti jako lidské oko a potřebovali bychom proto emulse ještě citlivější a optiku ještě světelnější, abychom se přiblížili dojmu naprosté reality. Nezapomínejte, že noční scény v hraných filmech jsou nejen pro tyto filmy postaveny, ale i – osvětleny! Václav Vích, Karel Kopřiva, Jaroslav Blažek a Max Jonák^{[red 1]} mají zásluhu, že i po fotografické stránce je film dokonalý.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Křestní jména plně vypsána, K. Jonák opraven na Max Jonák