Pražský kat (Smrž)

Údaje o textu
Titulek:	Pražský kat[red 1]
Autor:	Karel Smrž (jako ksž.)
Zdroj:	Rozpravy Aventina, roč. 3, č. 6–7, s. 85
Vydáno:	8. prosince 1927
Licence:	PD old 70

„Pražský kat“ (produkce Republic-film) se jmenuje poslední film režiséra Rudolfa Měšťáka, který nám dal svou „Svéhlavičkou“ nahlédnouti příliš hluboko do svého uměleckého ledví, než abychom čekali od jeho nového díla nějaké zázraky. Po této stránce nás také „Pražský kat“ nezklame ani v nejmenším. Byla-li „Svéhlavička“ filmem, jehož obchod byl postaven na sentimentalitě a hojnému používání kapesníků ženské části obecenstva, je obchodní devízou „Pražského kata“ senzace stůj co stůj. O devízách uměleckých je lépe nemysleti a nemluviti, aby nám nebylo příliš, příliš smutno z této bilance českého filmu za rok 1927... Začíná to – jako u každého filmu – scénářem, jehož uměleckou úroveň se bojím označiti za kalendářovou, abych nekřivdil celé veliké „literární“ kategorii, kterou jsme si zvykli nazývati kalendářovou. Řádění lupičských band, tajemný hrad, oběť, zachráněná před popravou v posledním okamžiku, honba v pustých skalách, babizna v polozbořené chatrči, mučírna, láska s mnoha překážkami a konečně šťastné rozuzlení, kdy se „ti dva“ opět naleznou, hledíce vstříc novému, jasnějšímu životu – to je dějová náplň „Pražského kata“.

Režisér Měšťák se ani příliš nesnažil vytěžiti z ní nějaké klady umělecké. Ochotnická úroveň výkonů hereckých k tomu ostatně značně přispívá, Marie Kalmarová nepodala již ve „Svéhlavičce“ žádného světoborného výkonu; její Apolenka v „Pražském katu“ je pak nesporným krokem zpět. Omylem je milovnický objev Edmonda Trachty, jehož obličej ztrácí příjemný výraz jakoukoli mimikou; snad si toho byl vědom a snažil se proto hráti všechno s hlavou sklopenou. Nejlepší herecké výkony podali Alois Charvát (starý kastelán), Ladislav H. Struna (lupič Vargo) a – neherec Gustav Frištenský (pražský kat). Smolíkova fotografie má velmi nesourodou úroveň; nalezneme tu obrázky velmi dobré, ale mimo to spoustu fotografií obrazově naprosto nevyvážených a i technicky velmi slabých. To je snad všechno, co by se dalo říci o „Pražském katu“ ze stanoviska uměleckého. Bezděky se nám však vtírá i myšlenka na obchodní stránku filmu. Běží v nejpřednějších pražských kinech, plní domy a skýtá proto záruku, že bude filmem obchodně aktivním, tj. že vrátí investovaný kapitál se slušným ziskem. A to je – ať vám to zní sebeparadoxněji – nesporný klad tohoto filmu. Český film potřebuje kapitál a získá jej tím spíše a tím dříve, čím bude jeho obchodní bilance kladnější. A tak se nemohu zbaviti dojmu, že přes tyto Měšťáky a Pražské katy a Sextánky a Krásné vyzvědačky vede cesta k tomu stavu českého filmu, který bychom si všichni tolik přáli mít a jenž je zároveň nemilosrdně smete...

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Otištěno v rubrice Film, název odvozen z úvodu článku.