Přeskočit na obsah

Pražské motivy/Z ulice

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Z ulice
Autor: Antonín Klášterský
Zdroj: Klášterský, Antonín. Pražské motivy. Praha: F. Šimáček, 1893.
Online na Internet Archive
Licence: PD old 70
Index stran

Z ulice.

[editovat]

Rád ulicemi chodím v snění.
Toť moře, jež se stále mění,
vždy jeden vír a jeden ryk
a klidné sotva okamžik.

Slyš, za zvukem jak zvuk se honí,
šust vleček, rachot kol, klus koni
a dopad kroků nesčetných
a šepot, křik a pláč a smích.

V to klavír padá od balkonu
a s kolovrátkem hlahol zvonů,
ó, nemusí mi líto být,
že neslyšel jsem moře hřmít!

Hle, svatba jede — vozů řada —
přes líce jedno závoj padá,
pak mihlo se kol zraků mých
pár tváří, květy, šatů sníh.

Však svatba musí stanout chvíli,
nechť mrzut se kdo z vozu chýlí,
jde průvod jiný zvolna vstříc,
zříš dlouhou rakev, plápol svic.

Pár nevyspalých žlutých tváří,
snad matka — žena — v černém šláři,
pod stínem jeho stopa běd,
a zase stuhy, zase květ.

Tam sladké a tu věčné snění,
tam láska a tu rozloučení!
A jak vůz kolem s rakví jel,
zjev bílý se tak pozachvěl…