Pražské motivy/Svatovítský dóm

Pražské motivy Antonín Klášterský
Tichá ulice	Svatovítský dóm	Nový svět

Údaje o textu
Titulek:	Svatovítský dóm
Autor:	Antonín Klášterský
Zdroj:	Klášterský, Antonín. Pražské motivy. Praha: F. Šimáček, 1893. Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70
Index stran

Svatovítský dóm.

Do dáli dívá se přes město, vrchy, řeku
a ční jak kamenný sen dávno přešlých věků;
sta vížek, oblouků se krouží, zvedá k nebi,
sta listů vine se, sta netvorů se šklebí.

Tam ještě starý sloup a stará klenba šedá,
tam balvan zelený, jak lišejník naň sedá,
a tu již nový krov a do šedého zdiva,
hle, mísí s úsměvem se balvanů pleť živá.

Vše srůstá pomalu a šíří se a klíčí;
nad staré věže výš se nové věže týčí,
hřmí v chrámě varhany, plá barevných skel řada,
a venku motyk ráz a rána kladiv padá.

Já stojím zadumán a myšlénka mnou chvěje:
Ten dóm — toť národ můj, to život náš i děje,
na dávných základech, jež nezviklalo stáří.
my dále budujem’, a nový den nám září.

Čím dříve byli jsme, tím chceme zase býti!
A s dávno minulým se nové splítá žití,
krev táž a nová přec jím bouří, jako stěny
se snahy k výši pnou, v prach dříve povaleny.

Ó, co tu třeba let, co krve, potu, síly,
než leskem slunečním dóm pozdraví den bílý,
než s nových věží hlas se velkých ozve zvonů
a jemu odpoví vzkřik šťastných milionů!

Však nechť jen přes hroby ten hlas nám přejde z dáli
jak varhan hymnický vzlet nad mrtvými králi,
nám pro klid stačilo a ke snu bylo mostem,
že jak ten starý dóm přec rostem’, rostem’, rostem’.