Přeskočit na obsah

Povídky z Ruska/Tragedie šikovatele Adalberta Raubeho

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Tragedie šikovatele Adalberta Raubeho
Autor: Jaroslav Hašek
Zdroj: [1]
Vydáno: 25. 9. 2002,
Literární salon Dany Mentzlové
Licence: PD old 70
Předmluva.

Aby nedošlo snad k nějakému nedorozumění, podotýkám, že pan Adalbert Raube byl zřízencem u potravní daně, čímž se přirozeně považoval za úřední osobu. Do zajetí se dostal roku 1914 u Lublína. Malou stříbrnou medaili, o které je dále zmínka, dostal za to, že zachránil při ústupu rakouského vojska od Lvova plukovníkovi 57. pěšího pluku ruční kufřík s pěti lahvemi koňaku.

I.

Seděli v kavárně při kávě a tam přicházejí poslední novinky. Jsou kovaní v událostech a reformují jako staří politikové z pivnice, o nichž tak upřímně již starý norský mistr Holberg před třemi sty lety se vyjádřil, že je to společnost ťulpasů.

Kdyby byl Raube na chvíli jen při těch vyjednáváních o příměří, pošeptal by něco do ucha německému parlamentáři. Jestli kdo kdy viděl, aby české vojsko chtělo ještě dál válčit, když táhne Hindenburg podél nepřátelských posic v Italii. Raube myslí, že Italové jsou ztraceni, a nedal by zlámanou grešli za vojska italská. Jestli se i zastavili na Tagliamento, nazývá to Raube velkým přehmatem. Ostatně jim všem u stolu může sdělit velkou novinku. Za sto rublů odvezou ho do Rakouska. Věc je velice jednoduchá. Prodá své civilní šaty a koupí na Podole starou rakouskou uniformu. A za několik dní bude doma. O to se již postará speditérská firma Pomorďákova na Podole (on že Löwenstein). Jako rychlozboží? Ne, pojede zcela obyčejně v dobytčím voze do Rakouska, přejde hranice a bude povýšen. Poněvadž je šikovatel, ani sám tomu štěstí nechce věřit. Co je výš než šikovatel? „Offiziersstellvertreter nebo Stabsfeldwebel.“ Vytře všem Čechům zrak. „Herr Hauptmann, ich melde gehorsam, dass ich aus Gefangenschaft komme.“ A hudba hraje, kumpanie před ním defilují, nějaký jenerál ho představuje sestřičkám: „Der brave Raube ist aus der Gefangenschaft weggelaufen.“ Vozí ho po Vídni v automobilu a válečný zpravodaj Rudolf Perz zařadí do nového vydání Vojenské knížky rakousko-uherské armády fotografii: „K. k. Adalbert Raube, k. k. řekněme Offiziersstellvertreter aus der russischen Gefangenschaft weggelaufen.“ Pak dostane na rok dovolenou, vyplatí se mu „lehnung“ za celé tři roky zajetí, totiž šestnáctsetdvacet korun a dostane místo poštovního oficiála. Odkud to všechno ví?

Adalbert Raube řekl slavnostně: „To je takovej zákon.“ Pak se ještě teple a vřele rozhovořil o Rakousku. Zajatci nemají ležet a čumět, zajatci mají jít přes hranice. Rakousko bude, o to se už on postará. Malou stříbrnou má, a teď dostane ještě velkou stříbrnou. A za malou dostane za ty tři roky 270 K a ten lehnung 1620 K je 1890 K a 3 K 60 h zulag měsíčně je za tři roky 129 K 60 h, takže bude brát 2029 K 60 h a kdo tomu nevěří, ten je, řekněme, darebák."

II.

Dopadlo to krásně. Příměří nebylo ještě ani definitivně podepsáno a šikovatel Adalbert Raube dostal se přes ruské zákopy do Rakouska, díky podnikavé firmě Pomorďákově (on že Löwenstein). Než ho propustili přes ruské zákopy, musel se nějakému zemljáčkovi, který samojediný hlídal půl versty fronty, podepsat, že nikdy nebude válčiti, že nevezme zbraně do ruky, že sesadí rakouského císaře. Adalbert Raube podepsal to ochotně. Takovému zemljáčkovi je možno podepsat vše.

„Národ dobrý,“ pomyslil si Raube, „ale nemá všech pět pohromadě.“

„Halt, wer da?“ ozvalo se ze země před ním. Modrá čepice, hladová tvář a šikovatel Raube byl v Rakousku.

III.

Večer stál na stráži. Předně neměl žádných dokumentů, že je šikovatel. To se teprve musí vyšetřit. Pak měl z Ruska přinést chleba a sádlo. Proto dostal hned službu. A jestli mu to není vhod, tak bude uvázán. Az anyát, teremtését! Je mezi Maďary.

K ránu si ho dal předvolat hejtman Bárbayi.

Dovolenou chceš? Nakašlat. Přes hubu nechce? Tři roky se válel v zajetí a teď by nechtěl stát posta. Jíst chce? Měl si s sebou přinést slaninu a neztěžovat ještě aprovisaci vojska. Kdo ví, jak se dostal tam. Možná, že utekl do Ruska z dobré vůle a že se mu zastesklo po ženě. Ukážu mu, co je to vojenská disciplína. Zweitausendneunundzwanzig Kronen 60 Heller? Sanität! Dem Manne Umschläge. Wachtmeister! Nachdem den Mann zwei Stunden anbinden. Kutya, az eb adta! Marha, butya! Marsch!"

IV.

Za týden podařilo se Adalbertovi Raubemu dokázat, že je opravdu šikovatelem od 57. pěšího pluku. Nešťastnou náhodou 57. pěší pluk byl právě pod ostřelem italského dělostřelectva pod Assiagem a Raubeho poslali na doplnění.

Stihl právě včas jeden granát z těžkého italského děla pod Piavezzou, který ho krásně přerazil na dvě části, které se nikdy nedaly slepit.

Poslední jeho myšlenkou bylo, že je hlupák, že vyvedl hloupost, a že takhle nikdy nedostane od rakouského eráru 2029 K 60 h.