Poselství pana státního presidenta českému lidu

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Poselství pana státního presidenta českému lidu
Podtitulek: Bylo přečteno na velké manifestaci jihočeského lidu v Táboře
Autor: Emil Hácha
Zdroj: Lidové noviny, roč. 50, č. 312, str. 1
Vydáno: 22.06.1942
Licence: PD old 70

Občané!

Prozřetelnost svěřila mi úlohu těžkou a odpovědnou. Jako váš nejvyšší představitel před Velkoněmeckou říší obracím se k vám znovu v obavách, ale i ve víře, že osud nás neopustil a že český rozum dobře zvážil tuto svou dějinnou chvíli.

Nebojím se budoucnosti, ve které příští generace pronesou soud nad mou prací a nad tím, jak jsem vedl vaše věci v době, kdy selhala politika nepřítele lidu a zrádce Beneše, kdy u nás úplně selhal stranický aparát demokratický, kdy naše země představovaly loď bez kapitána, bez kormidla, unášenou vlnobitím proti skalám. Co se ještě dalo zachránit, zachránil jsem tehdy, když jsem požádal Vůdce, aby naše země převzal do své ochrany. Tři roky jsme mohli být zemí klidné práce, zemí, kam nedoléhá hukot války, zemí, která prožívá štěstí, že zde otcové jsou u svých rodin a synové u svých matek.

Prosím vás, abyste si ještě jednou uvědomili velkomyslnost Adolfa Hitlera, který od českého národa nic jiného nežádal, než aby tento národ šel klidně za svou prací. Je proto přirozené, že nevděk za tuto velkorysost musí být potrestán všude tam, kde se projeví, a že tím spíše musí být potrestána věrolomnost, která nevděk stupňuje až do zrady.

Od chvíle, kdy Vůdce převzal ochranu našich zemí, poskytl nám práva národní autonomie, začež jsme se zavázali k povinnostem, které spočívají hlavně v práci ke společnému cíli a ve věrnosti k Říši. Každý Čech, který nedbá těchto dvou povinností k Říši, dává současně v sázku všechna naše práva, která jsou našimi povinnostmi zaručena. Jakmile český národ nebude zachovávat své povinnosti, je Říše oprávněna nedbat vůči němu svých závazků.

A to, prosím, abyste si ještě jednou uvědomili v této chvíli, která by pro národ mohla končit tragicky a která pro mne, starce a vašeho představitele, je nad jiné smutná a trpká. Zvenčí nám nemůže pomoci nikdo, jen my to můžeme. Vidím jen jedinou cestu do světlejšího zítřku, a to je návrat k povinnostem, jež jsme převzali k Říši, návrat bezvýhradný, celonárodní, otevřený a jednoznačný. Není Čechem, kdo se protiví Velkoněmecké Říši a kdo tim zločinně hraje o jednou zaručená práva. Není Čechem, kdo jde s Anglií, se Spojenými státy severoamerickými a se sovětským Ruskem, není Čechem, kdo do našich krajů vnáší rozklad, zradu a zločin. Pro tyto lidi nemějte slitování. Jde o zločinné žháře, kteří nás chtějí připravit o rodnou střechu nad hlavou, o náš drahý český domov. Tyto zrádce, na prvém místě pana Beneše, jsme navždy vyloučili z národa.

Přičiňte se, aby z našich krajin zmizely zločin se zradou, pracujte a všechno vynaložte, aby Vůdce českému národu znovu důvěřoval a abychom si tak své bytí uprostřed Velkoněmeeké říše zasloužili a zajistili. K tomu nám dopomáhej Bůh a svatý Václav.


Rozkas pro Obyvatele.gif

Nacistické okupace českých zemí v letech 1939–45 si vyžádala přes tři sta tisíc obětí. Pocity bezmoci vůči bezprecedentnímu násilí i tvrdá cenzura našly pochopitelně svůj obraz také v publikovaných textech a projevech. Řada novinářů, politiků a jiných veřejných představitelů té doby — z donucení, strachu, naivity, snahy o volbu menšího zla či z kariérismu — zveřejňovala texty a pronášela projevy, v nichž v souladu či v rozporu se svými názory omlouvala či dokonce vychvalovala válečné zločiny a jejich pachatele a prezentovala jimi nastolený režim jako záruku pro nerušený rozvoj českého národa. Články s opačným vyzněním vycházet nesměly. A ani opatrnost či podlézavost někdy neuchránily pisatele od perzekuce.

Jediným smyslem zveřejnění tohoto a dalších podobných textů ve Wikizdrojích je, přiblížit současnému čtenáři, jaké argumenty používala nacistická propaganda vůči poraženému národu a jak se s nimi vyrovnávali oficiální tvůrci veřejného mínění. Wikizdroje obsahují desítky tisíc uměleckých, politických, náboženských, publicistických a jiných textů a uveřejnění žádného z nich — včetně tohoto — neznamená jakoukoli podporu názorů v něm uvedených. Rovněž upozorňujeme, že někteří autoři byli za svou slovní podporu nacistům po válce potrestáni podle Benešových dekretů a že podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka je v současnosti trestným činem.