Poprava loupežného vraha Köglera v Liberci

Údaje o textu
Titulek:	Poprava loupežného vraha Köglera v Liberci
Autor:	Karel Ladislav Kukla (jako K—a.)
Zdroj:	Národní politika, roč. 15, č. 83. s. 4 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	24. 03. 1897
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Leopold Wohlschlager

Z Liberce, 23. března o 8. bod. več. (Tel. zpr.)

Dnes od časného rána obyvatelstvo zdejší bylo na nohou k vůli neobyčejné události, jakou byla poprava loupežného vraha Koglera a po celý den nehovořil zde nikdo o ničem jiném, než o smrti pověstného toho zlosyna a zejména o smělosti a šibeničním humoru, s jakým šel na popraviště a zhynul tam rukou katovou.

Předmětem všeobecné pozornosti byl pražský kat Leopold Wohlschläger se svými pomocníky, za kterými stále táhly celé průvody zvědavců a také dílna truhláře Dreithalera, jenž zhotovil šibenici a rakev pro Köglera byla několika sty diváků obléhána.

Kat pražský přibyl do Liberce již předevčírem večer, byv sem povolán na kvap telegramem presidenta krajského soudu pana Watzky, který tuto v překladu doslovně uvádíme:

Leopold Wohlschläger, Praha, Kaprová ulice č. p. 48.

„Žádám vás, abyste sem okamžitě přijel a u mne se ohlásil.“

President soudu v Liberci: Watzka.

Pouze těmi stručnými, lakonickými slovy bylo katovi naznačeno, že má vykonati v Liberci smutné dílo své; ani zmínky nebylo o tom, koho má se světa sprovoditi, arci mistr popravčí si již vše ostatní snadno domyslil!…

Odjezd katův z Prahy byl co nejpřísněji zatajen a také v Liberci nebylo až do dnešního rána známo, kde se popravčí s pomocníky svými ubytoval a tak se stalo, že četní cizinci byli zde mylně za kata Wohlschlägra pokládáni a že novinářští zpravodajové, kteří se čirou náhodou usídlili v hotelu „u dubu“, neměli ani tušení, že strávili noc na dnešek v salonku těsně sousedícím s jizbou, ve které spal pražský kat se svými lidmi.

Teprve před pátou hodinou ranní, když z jizby katovy ozval se hlučný hlahol hlasů budících Leopolda Wohlschlägra a když za krátko potom přibyli tam četníci z cely vraha Köglera, aby kata k popravě doprovodili, poznali překvapeni zpravodajové, kdo byl jejich sousedem.

President krajského soudu pan Watzka uvítal Wohlschlägra velmi vlídně i připomněl mu, že před 21 léty, roku 1876, byl přítomen jako mladý přísedící soudu prvnímu jeho výkonu popravnímu v nádvoří budovy krajského soudu v Budějovicích, kde Leopold Wohlschläger vykonal za svého otce Pippergra popravu loupežného vraha Wagnera.

Pak se ve tři čtvrti na sedmou odebral president s katem Wohlschlägrem do cely Köglerovy i odevzdal mu odsouzence.

Popravčí vyňal z kapsy smyčku z provazu zhotovenou, stáhl jí hbitě obě ruce vrahovy v zápěstí a spoutav jej takto zvolal: „Jste připraven k poslední cestě?“

Vrah Kögler se usmál i odtušil pevně: „Ano! Pojďme! Vzhůru k té švandě! Jen spusťte ten tvůj cirkus mistře a pověste „hloupého Augusta!“

Když pak jej pomocnici katovi provázeli rázem 7. hodiny k šibenici a Kögler shlédl popraviště s vysokého schodiště, po kterém byl dolů veden, prohodil s hlasitým smíchem:

„Tak tu mne máte! Hloupý August již jde! Teď začne komedie!“

A obrátiv se k jednomu z pomahačů katových dodal cynicky:

„Brr! Dnes je chladno! Ale za chvíli mi nebude zima, protože budu topičem v pekle!!…“

Rychlými kroky pospíšil potom Kögler k šibenici a postaviv se pod ni, provolal k obecenstvu vesele: „Buďte zdrávi, pánové, všichni vespolek! Ať žije…“

Další slova jeho přerušil na povel presidentův rachot bubnů; sedm bubeníků pěšího pluku č. 36, kteří s vojíny téhož pluku stáli před popravištěm, umlčelo řeč Köglerovu a než minuly dve minuty visela na kůlu popravním již tuhnoucí vrahova mrtvola.

Kögler jen na okamžik byl dojat od doby, kdy mu bylo oznámeno, že rozsudek smrti je nad ním potvrzen. Bylo to včera odpoledne o 5. hodině, kdy se loučil se svou ženou a desetiletým synkem, kteří u něho celou hodinu v cele prodleli.

Při loučeni tom Köglerovi vyhrkly z oči slzy a vrah hlasitě zaplakal, když naposled zlíbal svého syna se slovy:

„Chovej se dobře a poslouchej matku svou, aby's neskončil tak jako já!“

Pak stiskl své ženě ruku a zvolal zadumán:

„Tys přece jen měla jít do Vídně k císaři o milost pro mě poprosit!…“

Po popravě Köglerově nebyla šibenice zničena, nýbrž president krajského soudu dal ji uschovati pro případ, že by jí snad bylo opět potřebí!

Případ ten dle bezpečných zpráv z kruhů soudních nastane as velmi brzy, ba proslýchá te s naprostou určitostí, že během nékolika týdnů bude v Liberci justifikace druhá — — poprava loupežného vraha J. Krusche, který před třemi týdny byl zdejší porotou pro zavražděni obchodnice Emilie Emmlerové v Meidersdorfu k smrti provazem odsouzen.

Vrah Krusche tak jako Kögler, s kterým byl velmi dobře znám, odbyl si již několikaletý žalář pro loupež a zbojnictví; oba vražednici sdíleli spolu společnou celu v trestnici kartouzské, kde byl vězněn Kögler čtyry roky a Krusche šest let. V trestnici kartouzské se před časem sešli, jsouce oba odsouzeni pro zločin loupeže, nyní pak setkali se opět v trestnici liberecké, jsouce oba odsouzeni pro vraždu k smrti provazem.

Nescházelo k jich úplnému „bratrství“ nic jiného, než aby oba byli také současně v týž den popraveni, a Kögler si také toho výslovně přál; ještě krátce předtím, než byl dnes veden k šibenici, prohodil k četníkům, kteři jej střežili:

„Škoda, že ten Krusche nebude zároveň ae mnou oběšen! Aspoň by te mi nestýskalo a měl by to odbyto! Oprátce neujde, nuže, tak jaké s tim okolky?“

Krusche sám tuší, že bude záhy sdíleti osud Köglerův, i vyjádřil se dnes, když Köglera pomocníci katovi odváděli na popraviště:

„Ten Kögler je baba, že se dá těm pomahačům kata tak dříti! Až si přijdou pro mne, napliju jim do očí!“

Mrtvola vraha Koglera nebyla pytvána, ale proslýchá se, že hlava jeho bnde zachována k účelům vědeckým.

Co je na tom pravdy, nebylo lze zjistiti; jisto jest, že tělo popravencovo bude ještě dnes na zdejším hřbitově pozdě v noci pohřbeno.

K—a.