Politika vědou a uměním/Význam a účel politické žurnalistiky

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

V tom vidím vznešený úkol politické žurnalistiky, že jest jakousi obecnou školou pro politické vzdělání. Ona má poskytovati jasný a spolehlivý obraz společenských poměrů naší doby, ona má svými kritickými úvahami učiti lid, jak třeba hodnotiti i nynější poměry, i prostředky, jež se k jejich nápravě nabízejí. Proto za nejhorší a nejnebezpečnější, za sociální zlo, jež všemi prostředky jest potírati, pokládám tu žurnalistiku, jež nejsouc si vědoma svého výchovného poslání, se omezuje na sbírání sensací a neplodné kritikaření. Neboť sensace dne, osobní skandály, případy individuelní zvrhlosti, odvracejí zrak od toho, co je normální, od společenských poměrů, v nichž žijeme, a kritikaření bez návodu a odůvodnění, jak a proč by bylo jinak jednati, budí dojem, jako by v politice byla nějaká síla mimo nás, která by za nás nám žádoucí úpravu politických vztahů provedla. Poněvadž pak tento názor hoví člověku vrozené touze po přesunutí odpovědnosti na jiného, nalézá snadno přívržence, a stává se hrobem vážné politické práce, již znehodnocuje, aniž by ji nahražoval prací lepší.

Zavládne-li v lidu neúcta k politické práci a nedůvěra, nemůže ani nejlepší politik dopracovati se úspěchů. Není pak divu, zahání-li se tím od politiky lidé, kteří cítí, že svých schopností v zájmu společenského celku jinde lépe mohou využitkovati, a hlásí-li se k politické činnosti lidé, kteří k ní nemají schopnosti, nebo, což ještě horší, kteří pod její rouškou hledají ukojení svých osobních zájmů a tím důvěru v politiku ještě více podrývají. Každý národ má právě takové politiky, jaké zasluhuje. Jen dobře řízená žurnalistika může dnes národ politicky vychovati, jen ona může mu zprostředkovati tu znalost konkretních životních poměrů a ty hodnotní stupnice, jichž potřebuje, aby si vybral dobré politiky, za nimiž by s důvěrou mohl jíti.