Politika positivní a politika katastrofální

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Politika positivní a politika katastrofální
Autor: František Gellner
Zdroj: GELLNER, František: Spisy III. Drama, román, fejetony. Carpe diem. Brumovice, 2007, s. 313–315
Vydáno: 1911
Licence: PD old 70

Žijeme v kritické době. Nový parlament zasedl ku práci, a uvážíme-li dobrou vůli a vědomí zodpovědnosti nových zástupců lidu, zmocňuje se všech duší trapný stav nejistoty, jak dalekosáhlé budou pohromy, které se na nás snesou.

V tomto vážném okamžiku je zajisté na místě, abychom vyšetřili, jaká politická taktika býti má a jaká býti nemá, jaká býti může a jaká býti nemusí.

Rozeznáváme dva druhy působení ve prospěch všeobecných zájmů: Politiku positivní a politiku katastrofální.

Politika katastrofální počítá s vnitřními a vnějšími převraty a nesnázemi státu, kteréžto věcí nejsou ovšem předem ani přibližně vypočítatelné. Politika positivní bere v úvahu stávající poměry. Ovšem že to také vždy jinak dopadne, než si člověk myslí.

Politiku katastrofální provozovali ku příkladu Italové a Maďaři, a víme, k čemu to vedlo: Maďaři dnes potlačují Slováky, Rumuny, Chorvaty a Srby, a Italové jsou nuceni živiti se polentou.

Český národ od dob probuzení dělal vždy positivní politiku. České delegaci se několikráte poštěstilo vecpati se do vládní většiny. Za to se národu dostalo několika příznivých ministerských nařízení, která ovšem později byla opět odvolána, a některým z jeho zástupců titulu vládních radů a ministerského fraku i pense, která k velikému žalu poplatnictva odvolána býti nemůže.

Positivní politikou se pravděpodobně dokáže, že v krátké době sněm našeho staroslavného království bude pracovati, ba naskýtá se i možnost, že ještě v tomto století bude zřízena druhá česká universita na Moravě, nezmění-li se totiž do té doby poměry v Evropě, jak se to doposud pohříchu vždy stávalo. Není však jisto, bude-li pak na této druhé universitě dosti českých posluchačů, poněvadž již dnes mnozí naši snaživci studují na německých universitách, aby mohli býti vedeni v německém úřednickém statutu a tím si zajistili rychlejší postup.

Positivní politika v našem smyslu byla neznáma starým dobám, neprováděl jí v Athénách ani Perikles ani Kleon. Vzdor tomu oba tito mužové zosobňují ještě dodnes dva hlavní typy státníka.

Perikles byl inteligentní člověk, který vynikl nad svoje prostředí, jenž miloval umění a nebál se války, zkrátka osobnost. Byl dobrým řečníkem, působil na lid jen v dobrém smyslu a byl štěstím pro svou rodnou obec.

Kleon nad svoje prostředí nevynikal, ale měl v pořádku své mluvící ústrojí a zavedl stát na pokraj záhuby.

Periklů se rodí málo. Ale Kleonů máme, bohudíky, s dostatek.

Naše doba zplodila nový typ státníka. Nazval bych jej „liberálním profesorem“. Jeho oblastí jsou země s nepříliš starou a důkladnou kulturou. Je to pán se značnou vyčetlou učeností, hodící se výtečně pro representaci. Provozuje positivní politiku, ale když mu osud dopřeje vskutku něco positivního provésti, vypadne to vždycky bledě. Podobá se v tom naším nejlepším literárním kritikům, zasypávajícím umělce moudrými radami a výtkami, ale kteří, jakmile sami přiloží ruku k dílu, zplodí vždy jen pitomost.

Liberální profesor zná ovšem také dějiny, ale ničemu se z nich nenaučil. Pokládá naši dobu za odlišnou od všech předcházejících, poněvadž obsahuje tak mnoho nadšenců pro mír a uchazečů o Nobelovu cenu. K uvarování nedorozumění podotýkám, že nemusí být onen pán vždy profesorem a že jeho znakem je naprostý nedostatek odvahy. Ve stopách tohoto bojovníka za pokrok jde zklamání a reakce.

Slované v naší polovině mocnářství provozují vesměs positivní politiku. Slovanská většina říšské rady volí si německého předsedu. Poláci, nejpositivnější z positivních, nemají ovšem vzdor svému sloužení ve Vídni mnoho blahobytu ve své zemi. Ale Rusíni z nenávisti k nim – jdou také s Němci a hlasují všema čtyrma pro státní němčinu. Slovinci dnes také hladoví po zbytcích bohatých hodů. A česká delegace?

Je ovšem mínění mnohých, že by bylo positivnější politikou využitkovati svého počtu a váhy k paralysování útisku myšlenek a lidí. A několik zachráněných mladých mužů by mělo snad pro národ více ceny, než sliby padající do stále nastavovaného klína.