Pohádky z naší vesnice (Dyk)/Vzpomínka dlouhého zimního večera

Pohádky z naší vesnice (Dyk) Viktor Dyk
Dojem z vlaku	Vzpomínka dlouhého zimního večera	Píseň rozpustilého školáka

Údaje o textu
Titulek:	Vzpomínka dlouhého zimního večera
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	Ceska-poezie.cz
Vydáno:	Praha, Nakladatel F. Topič Knihkupec 1921
Licence:	PD old 70

Ves naše byla starší nežli Altdorf
a větší byla. Ale drsný osud
domovu nepřál; Altdorf stal se městem
a my jsme vsí; to smutný pochod dějin.

Ledacos o tom mluví pantátové
a reptají; však co se změní na tom?
Ves vesnicí je, město, to je městem,
tam mají soud a úřady a školy
a divadla a nádheru a všecko.
Ti, kdo se rodí, mají méně v mysli,
co bývalo; co nové je, se vžilo.
Jdem’ do Altdorfu nyní bez reptání,
peníze svoje do Altdorfu nesem’,
schopností svojí živíme my Altdorf.
Krev naši na altdorfskou předělají
a naše smutky na altdorfský valčík.
A marno reptat, je to prostě osud.
Domovu nepřál. Altdorf stal se městem.
A my jsme vsí. A všechno už se vžilo.