Pohádky z naší vesnice (Dyk)/Píseň kvietismu

Pohádky z naší vesnice (Dyk) Viktor Dyk
Konec září	Píseň kvietismu	Píseň kopulentova

Údaje o textu
Titulek:	Píseň kvietismu
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	Ceska-poezie.cz
Vydáno:	Praha, Nakladatel F. Topič Knihkupec 1921
Licence:	PD old 70

A léta jdou a každý smutek prožit.
Tu přijde touha ruce svoje složit
a oddychnout si zhluboka.
Hledět klidně, jak se chata drolí.
A ponechat jiným směšnou roli
neslyšeného proroka.

Je možno změnit zklamavší nás cíle.
Je pravda sic, že pozdní je už chvíle
a husté mlhy po kraji.
Než zbývá ještě doufat v léta příští.
A v naději, jež z přesných počtů prýští,
brát květy, které zbývají.

A jestli chmury dneška přece bolí,
opustit možno smutek rodných polí
a v nekonečnu ztratit se.
Jih zbývá, sever, východ nebo západ,
ten v minulosti štědrý asyl zapad'
a jiný popřel hranice.

Hlas svědomí chvil volných nezakřikne.
Své slovo řekl jsi a co z něho vznikne,
to mučit tebe nemůže.
Hledíme klidně, jak se chata drolí.
A posléze je právo kohokoli
čekat na růže.