Pohádky z naší vesnice (Dyk)/Morální historie

Přidat odkazy
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Pohádky z naší vesnice (Dyk)
Viktor Dyk
Jaro na vsi Morální historie U tří geniů
Údaje o textu
Titulek: Morální historie
Autor: Viktor Dyk
Zdroj: Ceska-poezie.cz
Vydáno: Praha, Nakladatel F. Topič Knihkupec 1921
Licence: PD old 70

Ten šerý, chladný krám
byl v celém okolí znám.
Slunce tam přístup nemělo,
smích, písně, vše tam pomřelo.

Ze dveří
hokynář hleděl v zášeří.
Díval se pln pýchy
na sousedů hříchy,
zkoumavé prohlížel kapsy i hlavy,
podezřívavý.

Nad krámkem k podivu jednotlivce
visela firma: „U poctivce“.
V krámku mohl’s zlatý nápis zřít:
„Nepokradeš!“

          Podivil se lid.

Za příčinou mnohých vážných změn
dům byl zbořen, krámek rozšířen.
Byl dosud přísný. U dveří
hokynář hleděl v zášeří,
zkoumavě prohlížel kapsy i hlavy,
podezřívavý.

Ale v tom zmatku stěhování
maličkost zběhla se z nenadání.
Divili se staří, divila se mládež,
zaběhlo se heslo „Nepokradeš!“

Ale dosud přísnou tvář
zachovával hokynář,
často křičel se zarudlou lící
přes ulici:
že Bárta krade pánu bohu čas,
že Novák krade vzduch svým bližním zas,
že Malý krade slunce jas,
kromě mnohem závadnějších věcí,
na což jsou svědci.

Zavřeli lidé oči v pokoře,
o heslu snili nahoře,
ač už tam nebylo.
Nějak se ztratilo.

Jedenkrát však
otvírali lidé zrak.
Pověst se vyskytla, jak, bůh ví sám.
Hleděli lidé na starý ten krám.
„Vskutku, kmotře, na mou čest!
Možno-li jest?“

Hlas známý nekřičel přes ulici,
bylo tu ticho skličující.

Ale to ticho šeptalo si,
že divné zprávy k soudu se nosí.
Kmotr Bárta, Novák, Malý
se usmívali.
Pověst se šířila očitě,
Pak se už mluvilo hlasitě:
„Milý kmotře, je to zvláštní věc – –“
„– – prase ukraď i pan Poctivec!“

Kmotr Bárta, Novák, Malý
se usmívali.
Říkali dávno, ať to kdo zkusí:
krásti se musí,
z důvodů pedagogických,
z důvodů filosofických.
též i sociologických.
Když kramář zahanben slzy ronil,
kdosi se tiše k němu sklonil.

U něho stáli
kmotr Bárta, Novák, Malý:
„Vidíte, kmotře!
Člověk sám se potře.
Lecco jste nám proved’ leckdy, víme,
ale my odpouštíme.
Má pro nás mnohé výhody
morálka této příhody.

Zbytek byl historky veselý.
Výbuchy smíchu se slyšely.
Kmotr Bárta, Novák, Malý
s Poctivcem se objímali
a bourali vesele
staré řády zpuchřelé.
Uprchly stíny, zmizela tíseň,
pyšně zněla starodávná píseň:
„Jednou já, jednou ty – –“
do Lhoty.

Citováno z „https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=Pohádky_z_naší_vesnice_(Dyk)/Morální_historie&oldid=292947“