Pohádky z naší vesnice (Dyk)/In memoriam s. Č.

Pohádky z naší vesnice (Dyk) Viktor Dyk
Krise	In memoriam s. Č.	Podzimní elegie

Údaje o textu
Titulek:	In memoriam s. Č.
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	Ceska-poezie.cz
Vydáno:	Praha, Nakladatel F. Topič Knihkupec 1921
Licence:	PD old 70

I.

Veliký mrtvý, hloubavý ty stíne,
samoty druhu, jiné doby synu,
Zajdi v směs bledou jiných velkých stínů.
Neb žár prý zhasíná a den prý mine.

Slovanstva snílku, řeka Lethe plyne
u tvojich nohou. V zádumčivém stínu
sní dosud Kollár: Vlast-li nebo Mínu?
A žár prý zhasíná a den prý mine.

Chápu, že jdeš. Než líto mi, že v chvíli,
Slovanstva kdy tvůj raněn orel bílý,
a více nežli kdy je smutna tvoje zem.

A vím, ó Stíne, žes’ tou cestou k Lethe
se poodvrátil ještě k vlasti kleté
a váhal jsi, když Hermes řekl: „Jděm.“

24. 2. 1908.

II.

Ty černé flóry dnešku nesluší,
ty černé flóry jsou zde chybou v slohu.
Den v předjaří. Jen jaro sníti mohu.
Ta černá barva padá na duši.

Proč lidé přišli? Hluk a ševel hlasů?
Proč tísní se tu hlava vedle hlav?
Mladosti jeho, sestup v tento dav:
zde třeba slunce, růží, barev, jasu!

Vše harmonie: zánik, vznik a vzrůst…
Nemluví kletbu mlčení těch úst.
Tak přišla smrt, jak podzim na kraj padá.

Předjarní den. Jen jaro cítit mohu.
Dnes černé flóry jsou jen chybou v slohu:
ta harmonie harmonii žádá.

1. 3. 1908.