Pohádky z naší vesnice (Dyk)/Francouzská balada

Pohádky z naší vesnice (Dyk) Viktor Dyk
U tří geniů	Francouzská balada	Smutná píseň o hřbitově

Údaje o textu
Titulek:	Francouzská balada
Podtitulek:	Homunculus
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	Ceska-poezie.cz
Vydáno:	Praha, Nakladatel F. Topič Knihkupec 1921
Licence:	PD old 70

Král Francie měl od otce
privilegia jistá.
On léčil jisté nemoce
líp nežli specialista.
Neb jeho dotek stačil jen,
lid všecek jásal spokojen:
Ať žije král! Jen dotek sám!
Jak blaze nám,
jak blaze nám
za francouzského krále!

Zvěst šířila se předlouze
a všichni k dvoru spěli.
Král léčil všechny Francouze,
den dotýkal se celý.
Ač s počátku to bavilo,
přec na konec to nemilo.
Děl král: já mnoho práce mám!
Jak blaze vám,
jak blaze vám,
za francouzského krále!

Než prováděl svou úlohu
přec, dokud síly stačí.
Francouze rád měl po Bohu,
Francouzsky měl však radši.
Rád přicházel jim na pomoc.
Jich dotýkal se den a noc.
Děl Šalamoun: je rozkoš klam…
Však blaze vám,
však blaze vám,
za francouzského krále – –

Tak syn to dědil od otce.
Privilegia skvělá!
S úspěchem léčil nemoce.
Leč rostla klientela.
Pak král už málem nestačil
a elegicky opáčil:
Shovění! Já se přetrhám!
Jak blaze vám,
jak blaze vám,
za francouzského krále – –

Tu edikt síly uštvané
měl nahraditi hnedky.
Král bude léčit poddané
jen se dvacíti předky.
Volala šlechta všecka dál:
Ať žije král! Ať žije král!
Teď bude léčen šlechtic sám.
Jak blaze nám,
jak blaze nám,
za francouzského krále – –

Lid mručel nad tím ediktem,
nežehnal majestátu –
My také, králi, pomoc chcem’.
Znej povinnosti k státu!
Když Eva předla, Adam ryl,
kde tehdy, rcete, šlechtic byl?
Jsou erby, titul bídný krám.
Ať blaze nám,
ať blaze nám,
za francouzského krále!

Tu povstal občan Mirabeau:
Mám dvacet předků, světe.
Však král je král a zlo je zlo.
Vím dobře, jak to hněte!
Hrom do toho! Sem svoboda!
Král dotýkej se národa,
sic revoluci udělám!
Ať blaze nám,
ať blaze nám,
za francouzského krále!

A zmatek zlý se z toho stal.
Ví každý, co ho tlačí.
Když kteréhosi dne král vstal,
tu o hlavu byl kratší;
a byť se hodně namohl,
přec dotýkat se nemohl.
(Já guillotiny ostří znám.)

Jak blaze bylo nám,
jak blaze bylo nám,
za francouzského krále!
Leč když tak ležel bez hlavy,
svět vystřízlivěl celý.
Kdo, co se stalo, napraví?
Ó, krále bychom měli!
Ó, králi, vstaň a k noze zbraň,
my chceme platit tobě daň,
ó, králi, pojď, a vládni sám.
Ať blaze nám,
ať blaze nám,
za francouzského krále!

Král nový zas se dotýkal,
jak za doby té zašlé.
Však bez účinku. Jaký žal!
Tož na dotek se kašle.
Co platen král, když změněn čas
a výsadky vzal staré ďas.
Už starý režim je ten tam.
Ó, hůře nám,
ó, hůře nám,
za francouzského krále!

Vyhnali krále. Čelo zchmuř.
Byl k ničemu. Toť jisté.
Nad francouzského krále hůř
zlo léčí specialisté. –
A často vzpomíná si děd:
Teď za nic nestojí už svět.
Ten starý režim! Vzpomínám –
jak bylo nám,
jak bylo nám,
za francouzského krále!

1906.