Pohádky z naší vesnice (Dyk)/Úsměv pana faráře

Pohádky z naší vesnice (Dyk) Viktor Dyk
Předpolední idyla	Úsměv pana faráře	Kohn a Bloch

Údaje o textu
Titulek:	Úsměv pana faráře
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	Ceska-poezie.cz
Vydáno:	Praha, Nakladatel F. Topič Knihkupec 1921
Licence:	PD old 70

Velebný pán se rozjařil
dnes večer u Šedivých.
Zrak jeho všecek zazářil
při šprýmech skotačivých.

Byl ochoten hřích prominout
neznabohům i lotrům.
A z jeho rtů se řečí proud
tak řinul k našim kmotrům:

„Povinnost káže reptati
na dobu při kázání.
Než každé slovo neplatí.
Mně věřte, milí páni.
Já na svět dnešní nehledím
zarputile a chmurně.
Do kostela si nechoďte,
jen půjdete-li k urně!

Dnes nechce církev páliti,
má lidumilná přání.
Vy nemusíte věřiti,
jen zachovejte zdání.
Vím, čeho doba přeje si,
chápu i Satanáše.
Myšlenku volnou mějte si!
Chci mít jen činy vaše.

Než věčné míti rozbroje,
v tom smyslu není kusa.
Zde vizte pana Hotoje:
též oslavuje Husa.
Na obou stranách úsluha
a stačí slovo přímé.
Nu, půjde-li to do tuha
– vždyť my si rozumíme!“

Dnes večer každý bavil se,
v hospodě bylo živo.
Sám kmotr Troník vzmužil se
a dal si ještě pivo.
Úsměvně chodil Šedivý.
„Na zdraví, jaké fraky!“
Kmotři se dobře bavili.
Pan farář smál se taky.