Poesie sociální/Z veršů a epigramů Karla Havlíčka

Poesie sociální
Úryvek ze Křtu svatého Vladimíra	Z veršů a epigramů Karla Havlíčka	Ze „Hřbitovního kvítí“

Údaje o textu
Titulek:	Z veršů a epigramů Karla Havlíčka
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	Poesie sociální Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 20–28.
Licence:	PD old 70
Související:	Kytice z Rukopisu královédvorského
Ke zveřejnění vybral Antonín Macek

Blanický

Bratře Čechu, shoď černou hazuku!
Hazuku též římští vrazi měli,
co v Kostnici Husa upálili.

Bratře Čechu! podupej komžičku;
bílé komže jezovité měli,
co nám naši slávu popálili.

V semináři 1841. Blanický. Sebrané spisy K. H, vyd. Svatobor r. 1870.

Kytice

Věje větříček
reakcionářský,
běží František^[1]
k Dunaji,
nabírá vody
do poděbradky.

Po vodě k němu
ouřádek pluje,
ouřádek krásný,
černý a žlutý.

A jal se Franta
ouřádek lovit,
spadl, ach spadl
mezi stolice.

»Kdybych já věděl,
ouřádku mastný!
že bych tě mohl
jistotně dostat,
držel bych raděj
s aristokraty.

Kdybych já věděl,
ouřádku mastný!
že bys mi mohl
na vždy pozůstat,
zradil bych celou
demokracii.

Kdybych já věděl,
ouřádku mastný!
že bys mi mohl
časem zas ujít,
držel bych předce
radš s demokraty!«

1850, 3. dubna.

Ach, není tu, není

Ach, není tu, není,
co by nás těšilo,
ach, není tu, není,
co nás těší:
co nás těšívalo,
pány mrzívalo,
ach, není tu, není,
co nás těší!
Jaká to ústava
bez sněmu, bez práva,
jaká to ústava,
s obležením?^[2]
Taková ústava
je jako votava,
je jako votava,
s zaplavením!
Pořád nám dávají,
co se nám nelíbí,
pořád nám dávají
větší daně;
dávají oktrojky,^[3]
na šíje obojky,
čert by to vydržel,
zhurta, na ně!

1850, 8. března.

Mně se, mně se, mně se všecko zdá

Mně se, mně se, mně se,
mně se všecko zdá,
že pan Švarcenberk
o ústavu hrá;
Mně se, mně se, mně se,
mně se všecko zdá,
že o konštituci hrá:
to obležení
nadarmo není,
to se časem svým
v robotu změni!
Mně se, mně se, mně se,
mně se všecko zdá,
že o konštituci hrá!
Škoda je těch časů,
když jsme povstali,
když jsme konstituci
ve snu dostali;
škoda je těch časů,
když jsme povstali,
že jsme my vás neznali:
měli jsme vás znát,
na fůru vás dát,
za hranice vyjet,
tam vás vysypat!
Škoda je těch časů.
když jsme povstali,
že jsme my vás neznali!

1850.

Píseň.

My pole ořeme, jiný tam seje,
my se klopotíme, on se nám směje;
počkej, ty šelmo, nebudeš klidit
však my se nedáme věčně jen šidit.
Ať je tak nebo tak, přede nějak bude,
pro těch pár lumpů národ nezhyne:
pro jedno kvítí slunce nesvítí,
však my tě,......, nechceme míti.

1850.

Píseň Čechů r. 1850.

Zle, matičko, zle!
Švarcenberci zde:
jeden, ten je generál,^[4]
a druhý je kardinál;^[5]
zle, matičko, zle!
Zle, matičko, zle!
Švarcenberci zde:
jeden drží karabáč,
druhý říká »Otčenáš«;
zle, matičko, zle!
Zle, matičko, zle!
Švarcenberci zde:
jeden, ten je arcibiskup,
a druhý je taky .......,
zle matičko, zle!

Z Brixenu.

(Úryvek.)

V samotě kdy sedím a se soužím
mlčením jen státu, církvi sloužím.
Nevidím než krávy, kapucíny ...

Básnické spisy K. H. vydal Quis.

Z Epigramů.

(Z cyklu I. — Církvi.)

Nedostatečnost.
Dokazují kněží z plných plic,
že náš rozum po tom rajském ovoci
za moc nestojí bez boží pomoci. —
Věřím, páni! věřím ještě víc —
že váš rozum i s tou boží pomocí
nestojí za nic.

1844, 25. dubna. Sebrané spisy K. H., vyd. Svatobor r. 1870.

Otec a matka.
Bůh, náš otec, pro chování
deset nám dal přikázání,
ale církev, naše máť,
zkrátila je v jedno: »Plať!«

Brixen, 26. června 1853. Básnické spisy K. H. poř. L. Quis. Praha 1898, F. Šimáček.

Definitio disciplinaris.
Ve jménu…
V naší církvi — brachu, věz!
růžence, obrazy, panny,
míval-li je v rukou kněz,
jmenují se »dotejkany«.

1844, 20. února.

Toast
Sláva slavným! Ode všech budiž ctín
Farář v Miletíně!
Nemá nad něj milejšího Hospodin,
ani hospodyně!

1844, 26. dubna.

Nápis na budoucí kolej Jezovitskou v Praze.
Hajej, hajej, stará Praho!
hajulinkej, moje blaho!
pš! pš! dadej, noc se blíží —
přiletěli netopýři.

1844, 20. května.

Talenty.
Pavlu hůř a Petru lip —
ticho, závisť, ticho —
kaplanům dal pán Bůh vtip,
a farářům břicho.

1844, 6. září.

Selský
Farář dělá z chleba a vína
pro duše selské tělo a krev.
Sedlák dělá tělem a krví
pro tělo kněžské víno a chléb.

1844, 15. března. Vybrané spisy K. H. B., vyd. K. Tůma r. 1886.

(Z cyklu II. — Králi.)

Demokratický.
Nechoď, Vašku, s pány na led:
mnohý příklad máme,
že pán sklouzne a sedlák si
za něj nohu zláme.

1843, 1. prosince. Česká Včela r. 1846, čis. 2.

§ 1.
Tak zní první kriminální článek:
každý zloděj, jenž položí na —
oltář spravedlnosti berana,
čist a práv buď jak beránek.

Sebrané spisy K. H., vyd. Svatobor r. 1870.

(Z cyklu IV. — Světu.)

Zloděj.
Zloděj bližního prý nemiluje:
Vždyť on se s ním rozděluje.

1846, 9. října. (Z opisu.) Básnické spisy K. H. Vyd. Quis 1898.

Osel a liška.
Osel-člověk, ten se lehce zná,
pořád zpívá: »Já, já, já, já, já!«
Za to trpce cítí: »Vás, Vám, Vy,«
nosí za vás přetěžké žoky.

Liška-člověk, ten vždy myslí: »Já!«
jenom že to neřekne nikdy,
nýbrž zpívá pořád: »Vás, Vám, Vy!« —
a své žoky ty vám nosit dá.

1856, 25. března. Vybrané spisy K. H. B., vyd. K. Tůma r. 1886

(Z překladů Havlíčkových.)

In's Stammbuch Sr. Hochgeboren.
(Z Friedricha Logaua; něm. epigramatik 1614 — 1655.)
Každý dělej svoje,
milý pane můj:
sedlák žito z hnoje
a ty z žita hnůj.

1843, 30. září. Česká Včela r. 1846, čís. 9.
Čeho zapotřebí?
(Z Joh. Chr. Hauga 1761—1829.)
Naděl, Bože, podle stavu:
Hlad boháčům, chudým stravu.

Brixen, 5. listopadu 1852. Vybrané spisy K. H. B., vyd. K. Tůma 1886.

Velké jmění.
Vždy při velkém jmění
jsou dva darebáci:
První co je shráběl,
druhý co utrácí.

Brixen, 26. června 1853. Demokrit IV. 342. Vybrané spisy K. H B., vyd. K. Tůma 1886.

Pašije.
Naše vlády s obrácenou pašijí
mají podobenství velmi mnoho,
tam za všecky jeden položil šíji
a zde trpí všichni pro jednoho.

Brixen, 26. června 1853. (Z neznámého autora.) Vyd. Quisovo. 1898.

Mocnářové.
Lehkoť dobrým mocnářem je býti,
třeba lidu nic nedal,
rádi budou jeho jméno ctiti
za to, že jim nic nevzal.

1853, 26. června. (Z neznámého autora.) Vyd. Quisovo. 1898.

---

1. Míněn jistý český řišský poslanec, který i později po r. 1860 stál v popředí ruchu národního. Báseň je parodována dle známé básně Rukopisu Královédvorského.
2. Naráží se tu na slav obleženi prohlášený v Praze dne 10. května r. 1849.
3. Míní se oktrojovaná ústava říšská ze 4. března r. 1849, a koncem roku toho rovněž oktrojované ústavy zemské.
4. Ministerský předseda Felix kníže Schwarzenberg.
5. Bedřich Schwarzenberg, od roku 1850 arcibiskup pražský