Poesie sociální/Ze „Hřbitovního kvítí“

Poesie sociální
Z veršů a epigramů Karla Havlíčka	Ze „Hřbitovního kvítí“	Slaměný vínek

Údaje o textu
Titulek:	Ze „Hřbitovního kvítí“
Autor:	Jan Neruda
Zdroj:	Poesie sociální Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 29–31.
Licence:	PD old 70
Související:	Hřbitovní kvítí
Ke zveřejnění vybral Antonín Macek

(V.)

Bleskosvodům společenských bouří,
mučeníkům našich osudů
v směšnou odplatu pak bratři zdarma
ustelou společnou pod hrudu.

Ó kéž byste místo toho lidu
v Šachtu stlali jeho chudobu,
nezaslouženou tu jeho bídu,
bolestnou tu hladu porobu.

(VI.)

Mnozí chválili, že zpívám o chudobě,
že mou píseň soucit pravý znamená —
lehko zpívá pouta, kdo sám u porobě,
koho chladně zeď snad střeží kamenná.

Znám ten věčný boj, jenž před svítáním začne,
který neukončí se snad za šera,
v kolébce jejž zbudí žití ráno lačné,
který v žití přešlém nemře z večera.

Boj ten denní o chléb s brannou skutečností,
lup kde vítězi píď změří dítěte,
doufání vždy nové v milost budoucnosti,
nadějí smrť náhlou v plném rozkvěte.

Z věnce, který z ideí si mladost svila,
každý den v hrob lístek umí pohřbíti,
dnové, lístky prchnou — hlína déšť ten vpila —
živil’s se, bys mohl jednou umříti.

(XXXV.)

Pláče hošík otrhaný
»Přec se jednou seberu,
tatínkovi, kde ho najdu,
notně holí vyperu.«

Kdož tvůj otec? — »Nač se ptáte —
Tatínek je velký pán;
odejel nám — dávno tomu,
když mi dával marcipán.«

A kam odjel? — »Ach, což já vím! —
Odejel mil na tisíc,
o maminku nedbá juž,
má prý mam těch ještě víc.«

(»Hřbitovní Kvítí« Od Jana Nerudy. V Praze. Nákl. Karla Belimanna 1858.)