Poesie sociální/Závěrečná báseň Vybouřených smutků

Poesie sociální
Kondor	Závěrečná báseň Vybouřených smutků	Po přečtení zprávy filantropických dam

Údaje o textu
Titulek:	Závěrečná báseň Vybouřených smutků[red 1]
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	Poesie sociální Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 139.
Licence:	PD old 70
Ke zveřejnění vybral Antonín Macek

Vyšel jsem v přítmí … Válečný čas byl. A země
voněla bouří a spláchnuta deštěm bujela všady.
Psi vyli zavřeni v těsných stájích odbyté kultury,
Bezvládí duší když táhlo, táhlo starými Městy.

Psi světa starého, vyhnilé, napuchlé zdvihali oči
od kostí, na nichž leželi. Vyli tak časem v dálku.
Táhli jsme neslyšně Městy a prolínali jsme zdi,
přebarvili jsme vody a nasákli do vůně květů.

Psali jsme Memento na chrámy, příkrá cimbuří hradů,
na dvéře ložnic. Byl válečný čas. A země
prolnutá námi se černala před jarem příštích věků.
V mlhách jsme přes Města táhli za zpěvu budoucích žalmů.

(Závěrečná báseň »Vybouřených smutků«.)

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. V knize bez nadpisu, titul podle poznámky pod básní