Poesie sociální/Umíralo slunko

Poesie sociální
Jsem samoten	Umíralo slunko	Nevěřím!

Údaje o textu
Titulek:	Umíralo slunko
Autor:	Josef Boleslav Pecka
Zdroj:	Poesie sociální Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 186–187.
Licence:	PD old 70
Ke zveřejnění vybral Antonín Macek

Umíralo slunko, umíralo,
zapadalo — naděj zvrácená;
blažené volnosti ráje
snivé, klamné byly báje —
naděj blaha navždy ztracena.

Umíralo slunko, umíralo,
zapadalo slunko ve šeru;
marné kletbu mnohý hřímá,
mnohá ruka ocel třímá —
sklonila se doba k večeru.

Zapadlo již slunko, zapadlo již —
umřelo nám slunko svobody.
Ocel padla — zbledly tváře,
oživily se žaláře…
Ukovali v hanbě národy.