Poesie sociální/Tkalci

Poesie sociální
Úryvek z „Odpoutaného Promethea“	Tkalci	Ukřižovaný

Údaje o textu
Titulek:	Tkalci
Autor:	Heinrich Heine (jako Jindřich Heine)
Původní titulek:	Die schlesischen Weber
Zdroj:	Poesie sociální Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 251–252.
Licence:	PD old 70
Překlad:	Augustin Žalud
Licence překlad:	PD old 70
Související:	Slezští tkalci – překlad Otokara Fischera
Ke zveřejnění vybral Antonín Macek

Vyňato z nezabavených básní J. Heine-ho. Přeložil G. Žalud.

Bylo to roku 1844, kdy všichni myslící a cítící lidé střední Evropy musili býti otřeseni ve své víře v stávající hospodářský řád hrozným výkřikem bídy, jímž v jejich sluch zavzněly bouře tkalců v pruském Slezsku i jinde. Mzda tkalců při zavádění nových strojů stlačena do té míry, že při nejvyšším uskrovnění nemohla více stačit na živobytí. Nouze a hlad i nemoce je provázející, jež byly denním údělem textilních dělníků, posléze veštvaly strádající a pomoci nenacházející lid v divoké povstání; to ovšem bylo pruským vojskem krvavě zduseno a královskými soudy bezpříkladně krutě ukončeno. Veřejná moc zjednala pořádek, vykonala svoji povinnost … A kdož více se staral o beznadějnou a zoufalou bídu klesajících pracovníků? A z této chmurné nálady, která musila za tak smutných výsledků pronikati dušemi lidí, jichž srdce nebylo pohlceno žaludkem, vytryskla mocnou silou Heine-ova uvedená báseň.

Bez vláhy slz svým mračným zrakem hledí,
v ret zuby mlčky tnou a nade stavem sedí!
»Německo, tkáme pohřební tvůj šat,
v něj tkáme trojí kletbu, jíž náš život klat —
my tkáme, my tkáme!

To: klet buď bůh, jejž modlitbou jsme ctili,
kdy zimou tuhl úd a hladem chably síly;
my marně doufali v své spasení,
bůh lásky, dobroty byl nám jen k mámení —
my tkáme, my tkáme!

Klet budiž král, král mocných světa toho,
jenž neznal mírnit bídu a vlád' chudým stroho,^[1]
jenž slední peníz na daň z ruky rval
a bez srdce nás jak psy bídné střílet dal —
my tkáme, my tkáme!

A kletba naší macešské buď vlasti,
jež pro nás měla potupu, žal jen a strasti,
kde před rozpukem každý srážen květ,
a hniloba kde na sta červů volá v svět —
my tkáme, my tkáme!

Leť člunek, skřípot huď nám ze stavu svor,
my tkáme dnem i nocí bez dechu, na úmor. —
Německo, tkáme pohřební tvůj šat,
v něj tkáme trojí kletbu, jíž náš život klat —
my tkáme, my tkáme!

---

1. přísně, tvrdě