Poesie sociální/Poslední ballada z roku dva tisíce a ještě několik

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Poslední ballada z roku dva tisíce a ještě několik
Autor: Jan Neruda
Zdroj: online na Internet Archive
Vydáno: In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 33–34.
Licence: PD old 70
Související: Knihy veršů/Poslední ballada z roku dva tisíce a ještě několik
Ke zveřejnění vybral Antonín Macek

Pro poslední krádež, která vůbec
ve světě zde byla spáchána,
poslední se sešli biřicové,
poslední lavice zchystána.

Poslední tu stojí soudce přísný,
strážce posledního zákona,
aby holí za krádež dal ztrestat
nejposlednějšího barona.

Baron, potomek to slavných předků,
třese se jak vetchá osyka;
předkové se nebáli ni mečů,
potomek už pro hůl naříká.

»Milý bratře, strážce stanov přísných,
milosrdně na mne pohlédni,
nechci krást už, odpustiž mně bití,
vždyť jsem baron — a to poslední!.

Soudce naslouchá a hlavou kývá,
pak se milostivě usměje:
»Barona si dáme pod lavici,
na lavici jenom zloděje!«