Poesie sociální/Na poslední struně

Poesie sociální
Píseň o Ní	Na poslední struně	Ukolébavka

Údaje o textu
Titulek:	Na poslední struně
Autor:	Josef Stivín (jako Foltýn)
Zdroj:	Poesie sociální Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 206–207.
Licence:	PD old 70
Ke zveřejnění vybral Antonín Macek

Také jsem bývával rebelant veselý,
pálil jsem do hrochů, rafal se se psy,
té krve hromádka pod mojí postelí
smála se v žilách mých hubené skepsi.

Té krve mladičké, jež ráda kvasí
tam v koutě hromádka zarudlá roste,
za měsíc, za týden — tak nějak asi —
přijďte a za moji dušičku proste.

To se mi bestie pod žebra dostala…
Ochabla ruka má, vypadly zuby,
ztratil jsem tvrdý vzdor, odvážnost šakala,
kdož by byl řekl, že to tak hubí?

Mladičký vrabeček vypadl z hnízda,
vypadl, chudáček, zabil se bezmála…
Slyš, jak si bestie pod žebry hvízdá,
že se dnes do syta krve mé nažrala!

Vždycky, když vrabeček vypadne z hnízda,
přiběhne kocourek, mláďátko zničí…
Je se mnou konec už? Je? Tak se mi zdá!
Kocourku černý, pojď, čičičí, čičí!