Poesie sociální/Má duše chví se…

Poesie sociální
Je první květen!	Má duše chví se…	První máj

Údaje o textu
Titulek:	Má duše chví se…
Autor:	Josef Krapka Náchodský (jako Josef Krapka)
Zdroj:	Poesie sociální Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 201–202.
Licence:	PD old 70
Ke zveřejnění vybral Antonín Macek

Mám dcerušku a jest jí devět let,
ta štěstím mým i zdroj starostí všech,
na jejích tvářích vzplanul růží květ,
když vidím ji, mně z prsou rve se vzdech.

Mám dcerušku, chodí již do školy,
a pilnou je, jak včelka za léta,
když vidím ji, mne srdce zabolí
a duše má v budoucno zalétá.

Mám dcerušku, Květa se jmenuje,
jsem šťasten, slyše její zvučný hlas,
však zarmoucenou přec má duše je
při vzpomínce, co stane s ní se as,

až na hlavu mi padne stáří sníh
a ona bude růží rozvitou,
až s její rtů uslyším pláč, ne smích,
a slzy v očích se jí zakmitnou;

až drsnou rukou květ můj ulomí
muž cizí, bez ohledu, lásky prost,
jak lovec zvěř když sobě uloví
a pak tím baví svoji společnost.