Poesie sociální/Ještě jsou orli…

Poesie sociální
Po přečtení zprávy filantropických dam	Ještě jsou orli…	Když vládla Duše

Údaje o textu
Titulek:	Ještě jsou orli…
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	Poesie sociální Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 141.
Licence:	PD old 70
Ke zveřejnění vybral Antonín Macek

Ještě jsou orli v bahně Evropy!
Ještě jsou orli teskní, přikovaní,
jichž smutky za srdce tě uchopí,
ještě jsou orli kdesi roztroušení
v šedivých městech v mlze severní,
nad shnilým lidstvem v těžkém sedí snění,
bozi i soudci jeho příšerní…

Netušit jejich blízkost . . Vyrostou, ..
bída je sílí, otráví jim žití,
pohunci králů křídla přistřihnou
a oči vypíchnou jim inkvisiti,
s řetězy přijdou států hlídači,
spáry jim sříznou, zkrotí jejich pýchu.
Chtí vzletět, — rány hned je omráčí,
pár metrů volnosti — oh, orli, k smíchu!

Jsou ještě orli v středu šedých měst,
v divokých, silných duších ještě sídlí,
nad bahno přikováni lidských cest
s přistříhanými teskně bijí křídly,
žízniví na řetěze chřestivém
jak vesla týčí křídla oškubaná
a v ovzduší tom bídy plesnivém
zdvíhají marně křídla zavázaná…

Až k pouštím rašelinišť, k přímořím,
kde parník duní vybouřeným rohem,
ku malomluvným, žlutým pohořím
s vychudlou trnkou, zakrnělým hlohem
to slyšet však, ti orli když se hnou,
výspy se třesou v rozespalém kouři,
přístavy, města, jak pod lavinou,
a pod jich vzteky mrtvý klid se bouří…

Kde jsou ti orli zkrotlí, chycení,
jichž křídla slyším šumět? Kde jsou zbylí
geniů dědici? Dnem sklíčeni
příšerným, tmavým, v němž se narodili,
kde jsou? Tak moci vztekle vyletět,
ho, z Evropy to trosek rozválené
jak šleh’ by, rozsvítil se nový svět
nad pokolením krve vysílené…

(Ještě jednou se vrátíme…)