Poesie sociální/Dudák

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Dudák
Autor: Václav Šnajdr
Zdroj: online na Internet Archive
Vydáno: In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 182–183.
Licence: PD old 70
Ke zveřejnění vybral Antonín Macek

Starý dudák po silnici,
pot si utřel s čela; —
či to slza, co mu jedem
ústa otrout chtěla?

Pospiš, starý dudáku, si,
páni mají hody!
Pozvali tě, abys zkusil
před nimi své dudy.

Stoupal starý dudák směle
do zlatého zámku.
Všudy zlata, nachu, skvostů ...
pláč měl na kahánku.

Ale styď se, styď, dudáku,
smáčkni srdce v těle! —
Smáčknul dudy — aj, hle ticho,
jako po kostele.

Těšili se milí páni,
že jim bude k smíchu —
ale dudy hřměly hrozně:
»Dost již vašich hříchů!«

»Hleďte na své kupy zlata,
čerstvá krev z nich kapá! —
Slyšte píseň z bídy lidu —
nechť vám hruď rozsápá!«

»Slyšte píseň svojí hrany,
děsně vám kulichá,
že ten lid své hanby sytý,
nyní pomstou vzdychá!...«

(Z Barákovy »Svobody« r. 1868 str. 404.)