Poesie (Asnyk)/Vodopád Siklavy

Poesie (Asnyk)
Kosteliska	Vodopád Siklavy	Průvodci v Zakopaném

Údaje o textu
Titulek:	Vodopád Siklavy
Autor:	Adam Asnyk
Původní titulek:	Wodospad Siklawy
Zdroj:	ASNYK, Adam. Poesie. Praha: Vilímek, 1886. s. 16–17. CBN Polona
Licence:	PD old 70
Překlad:	František Kvapil
Licence překlad:	PD old 70

Která to z přadlen přede bílé niti,
jež mezi oblázky tak rychle mizí,
že z dálky sotva zrak je stihne, chytí?
Která to z přadlen rozptýlenou přízi
v omšených loví skalách, která z děv?
A z drobných nitek stuhy přede zlaté,
a v řimsy skal je věsí rozepjaté,
zpívajíc věčně jednozvučný zpěv?

Toť šumné Siklavy proud nedočkavý
v rej strhuje vše sněžné zdroje hor,
rybníky na svou nit si váže, splavy,
a vede hlasný s kamením vždy spor,
dál vzrůstá pavučí vod síťkou v svádu,
hruď rokle hloub vždy vlnou oře, zrývá,
a zniká tam, kde strž jen tmí se divá,
tak obraz konce duhou vodopádu.

Proud skromný to, a přece v bystrém běhu
co krásy hor spjal našich, kde se točí!
Nad něj se chýlí stěny plné sněhu,
a za ním letí černých jezer oči.
Hor spadlých vrstvou za ním v daleku
se táhnou štěrkem stezky zasypané,
jak bludné, ztuhlé moře nevídané,
jež zkamenělo v bouřích pravěků.

Proud skromný to, leč kouzelným tak spádem
zavírá úval na dně lazuru!
Tak luzně mizí rozrytých skal sadem,
my v mlhu znik neb v duhy, ve chmuru!
Zdroj nepatrný, svět ho nezná v líci,
leč krásný jest, když ukryt při svém ústí
v rej vichrů stříbrné své stuhy pustí
vodopád šumné Siklavy v dol hřmící!