Poesie (Asnyk)/Pohádka

Poesie (Asnyk)
Lidstvu	Pohádka	Nesmrtelní

Údaje o textu
Titulek:	Pohádka
Autor:	Adam Asnyk
Zdroj:	ASNYK, Adam. Poesie. Praha: Vilímek, 1886. s. 129–131. CBN Polona
Licence:	PD old 70
Překlad:	František Kvapil
Licence překlad:	PD old 70

S nesmrtelným vděkem vesny,
v říze červánků a hvězd,
svatební tlum kolem plesný,
slaví čarodějka vjezd
s ověnčenou skrání k světu
s písní ptáčat, s vůní květů.

Před ní sylfů četa, v směsi
svatební chór pějíc zas,
na oblaka druhy věsí,
střásá rosu s per a řas,
hlásá její příchod slovy,
svěží rozkoš, život nový.

Stane-li, svět pučí v štěstí,
v růžový se halí třpyt,
hoří blaha luznou zvěstí,
touhu lásky vrhá v cit.
Pod stopou jí vzrůstá všecko,
jásá, tulí se jak děcko.

V líci úsměv, který svítí,
vždy zve nových hostů řad
k veselému svátku žití,
ke dni hodů, nežli zvad’,
lijíc ze zlatého rohu
sladkou rozkoš, nektar bohů-

Věčně krásná, mladá, tiší
vínem hostů lačný hled;
sotva komu podá číši,
z rukou vyrve mu ji hned
a již chvatně pryč ji v plese
na světlé dál vlně nese.

Marně za ní letí s hněvem
vzdech a stesky v každý směr,
ona v záři, s vůní, zpěvem
do jiných už krouží sfér,
sklamaných díc na jich nářky
s úsměvem a bez přetvářky:

„Mníte snad, že vy jen pouze
všecko zabrat máte v dar,
jenž by stačil vaší touze,
sytě choutek vašich žár?
Že jen k vám krok můj spět může,
nesa žití med a růže?

Aneb osud, myslíte-li,
že mnou lidský pohne víc?
Přírody cíl plním skvělý,
hlasů vašich nedbám nic;
nikdo nezdrží mých kroků,
jak jsem přišla, mizím v skoku.

K předu musím vždy a v světlo
letět, věštíc nový den,
ať jen zvadne, co zde kvetlo,
klesne v prach a v stín a sen,
tvoříc nové místo všade
tísni poupat vonné, mladé.

Z chvíle kořisťte, kdy na zem
šumný pohár snesu vám,
kdo mou vyprázdní číš rázem,
co v ní najde — málo dbám;
ať to blaho či strasť krutá,
spěji dále nepohnuta.

Nelze mi těch želet zhusta,
které zpozdil času chvat,
jiná líbat chtějí ústa,
jiná srdce lásku znát:
světa budoucnosť v té době
hlasným křikem zve mě k sobě!“