Podzimní dny

Údaje o textu
Titulek:	Podzimní dny
Autor:	Karel Čapek
Zdroj:	Lidové noviny, roč. 46, č. 623. **, str. 1 Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno:	11. 12. 1938
Licence:	PD old 70

Tedy tohle dovede jenom podzim: aby jeden den byl celý zlatý sluncem a čistý jako ze škatulky a zářivý až do nachového západu; a druhý den aby se urodil tmavý a ucouraný plouhavým deštěm, samá mlha, samá sychravost, samý soumrak od božího rána. Takové zlaté a černé dny má jenom pozdní podzim. Ještě maličko, a bude tu už nové slunce: bude se den za dnem silněji zavrtávat do hlubin noci, den za dnem se šíř rozkročí nad širou a studenou zemí. Ale teď ještě je to naše staré slunce, zralé zralostí všeho, co jsme poznali i sklidili; ještě dožíváme svůj starý rok.

*

Ne, to dělá jenom ta tma, že se nám zdá podzimek tak smutný a těžký jako příklop: to dělá ta tma, která se na nás denně valí jako rostoucí černá voda. Stojíme na břehu noci a děláme si znamínko: ještě stoupla; ještě pohltila tenhle proužek bílého dne; ještě o kousek překročila demarkační čáru včerejška. Tak už dost, už dost; už je tak maličko toho světla, které nám zbývá! Už je dost té tmy, dost ústupu, dost toho smutku; není-li na čase začít z jiného soudku? Ne, ještě ne; ještě nejsme na dně noci, na dně temnot; ještě se musíme spokojit s lampičkou noční a obracet stránky toho, co bylo. Nebuď netrpělivý; vždyť už je připravena neviditelná hranice slunovratu. Nic velkého se nestane; žádná rána z děla, žádný ohňostroj, žádná vlajkosláva neohlásí tu přesnou hodinu; bude se podobat kterékoliv jiné hodině, která teď uplývá, ale už to tu bude; jen o píď světla víc, a už se to nedá ničím zadržet. Chvála bohu, my lidé nejsme dnešní a víme, jak to v našem vesmíru chodí dokola.

*

A je před námi ještě jedno znamení, jako záložka v rodinné knize: Vánoce. Vlastně jimi se uzavírá koloběh roku; jimi se dovršuje zralost podzimu. Návrat domů. Svátek domova. Hvězda domácí. Dlouhý a těžký je rok, a bůhví, co se v něm někdy nahrne osudů a ztrát a dobrodružství: ale na konci všeho je ten návrat domů, to posvěcení domova. Vejdi pod střechu svou, neboť rok se nachýlil.

*

Ať prší, ať prší; ať namoknou oranice a rozblátí se cesty: ať zalézá mráz za nehty a šedivý mráz lehne na trávu: všechno je zkouška a příprava. Ať je to cesta rokem nebo cesta dějinami: musejí se snést i ty horší a temné dny. Pravda, že jsme zimomřiví po světle; ale ještě nám zbývá lampa domácí: i při ní je vidět daleko dopředu. Rozsviťme všechny své lampy, aby lidé ze tmy našli cestu domů. Přišel čas temnot: nezhášejte žádné ze světel našeho domova. Byl by to hřích.

*

Dlouhý a těžký je rok, ale je moudře stavěn; ať se uzavirá nocí a nepohodou — i to je k něčemu dobré. Abychom lépe a jistotněji objevili svůj vlastní dům.