Požáry ve Veltrusích

Údaje o textu
Titulek:	Požáry ve Veltrusích
Podtitulek:	(Před porotou.)
Autor:	neuveden
Zdroj:	Národní listy, roč. 25, č. 27. s. 3 a č. 28. s. 5
Vydáno:	27. a 28. 01. 1885
Licence:	PD anon 70

Přivedli do soudní síně malého, nepatrného hocha.

Pečlivě oděné a uhlazené děcko rozhlíží se plaše po síni a v rysech jeho tváře jeví se nejistota a lstivost zároveň. Strážník poukázal k stolici, na niž hošík si usedl, aby vyslechl obžalobu, jež mu za vinu klade zločin čtvernásobného žhářství.

Bez příčiny, pouze aby prý viděl „jak to hoří“, založil dle obžaloby hošík ten mimo jiný požár třikrát oheň na statku svého vlastního hospodáře a díval se, jak plameny „vesele“ plápolají.

Nechceme pátrati po tom, co se v duši hocha toho dělo, zůstane to zajímavou záhadou psychologickou, s níž se právě v této síni tak často setkáváme!

Obžaloba líčí zločin hocha následovně:

Ve Veltrusích vznikly v říjnu a v listopadu minulého roku krátce za sebou čtyři požáry. Dne 8. října hořela stodola Arona Poláka, pronajatá rolníku Dvořákovi. Tím utrpěla společnost „Riunione Adriatica di Sicurta“, u níž byl Polák pojištěn, škodu 1618 zl., banka „Slavie“, u níž se Dvořák pojistil, škodu 1000 zl., Dvořák sám pak ještě škodu 500 zl. Dne 3. listopadu shořely nato ve Veltrusích dvě kolny u cihelny Antonína Pavlíčka, čímž „Vídenská společnost pojišťovací“ škodu 1050 zl., Antonín Pavlíček pak sám škodu 750 zl. utrpěl. Hned dva dny nato, totiž 5. listopadu, hořelo na novo a sice přímo v usedlosti Antonína Pavlíčka, při čemž shořel chlév a skladiště. Tři dny nato zničil nový požár přístavek Antonína Pavlíčka, v němž seno uloženo bylo. Těmito oběma požáry utrpěla společnost „Dunaj“ škodu 531 zl., Pavlíček pak ještě 391 zl. Veškerá škoda, čtyřmi poiáry spůsobená, obnáší tudíž 5810 zl.

Podezření z častých požárů tžchto padlo ihned na osobu, která sotva kalhotkám dětským odrostla, totiž na patnáctiletého hocha Haramula, kupeckého učně u pana Pavlíčka. Podezření to odůvodněno bylo z počátku zvláště tím, že vždy před požárem jednotlivých budov Haramul na blízku jich se nalézal. Kolem stodoly, jež poprvé shořela, vede totiž polní cesta, kterou Haramul chodíval, nose mléko ze statku Kabových. Jan Haramul byl právě dne 8. října v 7 hodin večer, kdy oheň ve stodole vznikl, pro mléko, nešel prý však, jak tvrdí, právě ten den kolem stodol, nýbrž volil prý delší cestu vesnicí. Jakmile však Haramul s mlékem do kuchyně přišel, nastal poplach, že hoří. Všem přítomným zdálo se dle záře, že hoří „u Císařů“, toliko Haramul volal: „hoří u Dvořáků!“ a od Pavlíčků na stodolu Dvořákovu viděti není a mimo to více stodol podle sebe v místech oněch stojí. Již tehdy vzniklo proto podezření, že Haramul požár založil.

Dne 3. listopadu odpoledne vypukl však nový požár v kůlnách u cihelny Ant. Pavlička, jež obě shořely a Haramul tvrdí, že právě v dobu tu setkal se, jda od kováře Vyhnala s kočím Pavlíčkovým, Chvojem, jenž jej poslal pro cihlářku Ludmilu Stárkovou, aby šla cihly nakládati. Haramul, jak udává, šel prý se Stárkovou až k cihelně zároveň, takže se u kůlen zastaviti nemohl.

Ciblářka Stárková však udává, že Haramul sice pro ni přišel, nešel však s ní zároveň, nýbrž přišel sám na místo, kde se cihly nakládaly, teprve as za půl hodiny, ač domek Stárkových od cihelny sotva 60 kroků vzdálen jest. Sotva však Haramul přišel a doutník si zapálil, tak že tudíž sirky s sebou měl, vypukl požár v kůlnách.

Haramul vymlouval se též na to, že se před požárem potuloval, jak prý Stárková vyprávěla, kolem cihelny neznámý muž, Stárková však tvrdí, že o něčem podobném nemluvila a nic neviděla.

Dva dny na to, 5. listopadu, vypukl oheň v samé usedlosti Pavlíčkově a vyhořel tu chlév a dřevník. Týž večer měl Haramul zároveň s čeledínem Roskotem zavříti dřevník, nemohl však nalézti klíček. Roškot potvrzuje sice, že Haramul v přítomnosti jeho v dřevníku nebyl, poněvadž však ze dvora brzy odejel, nemůže s jistotou udati, zda později Haramul do dřevníka zašel. Požár vypukl totiž teprve za půl hodiny v dřevníku a hořela tu otep slámy ležící na zemi, avšak oheň nemohl býti již uhašen.

Paliči bylo by se však podařilo zůstati nevypátránu, kdyby jej okolnost, že nebyl dosud přistižen, nebyla svedla k dalšímu zločinu.

Dne 8. listopadu hořelo opětně v usedlosti Pavlíčkově, a sice shořel přístavek se zásobou sena. Časté požáry ty vzbudily podezřeni hospodáře a podezření jeho obrátilo se přímo na Haramula, jenž znám byl jako člověk prolhaný.

Několik okamžiků před požárem byl Haramul v špižírně, odkud se na senník přijíti může, vrátiv se pak roztržit, vyběhl bez příčiny na dvůr, načež se opět v krámu objevil. Zatím vypukl oheň v senníku.

Hospodář Pavliček prohledal ještě týž večer kabát Haramulův a nalezl v kapse jeho mimo sirky a doutníky nastříhané papírky, jež sírou zapáchaly a šňůru sírou napuštěnou.

Pavlíček vzal Haramula ihned do výslechu a když udal, co u neko nalezl, klesl hoch na kolena a zvolal: „Pane, já jsem to zapálil!“

Na otázku, proč tak učinil, řekl Haramul: „Já chtěl vědět, jak ty knůtky hoří!“ Když však byl zavolán četnický závodčí Šubrt a starosta Benda, počal Haramul již zapírati a řekl, „že si zapaloval doutník, sirku odhodil a že to chytlo.“ Tázán k čemu má knůtky, odvětil, že chtěi vědět, jak hoří.

Při vyšetřování zapíral Haramul tvrdošíjně, zabředl však, jak z obžaloby zjevno, do četných odporů. Vychází však na jevo, že Haramul k zločinům svým konal děsné přípravy. O žních roku 1884 vyptával se Haramul Roškoty, „jak to může být, aby když někdo zapálí sirkou stoh, mohl utéci, aniž by byl od lidí pozorován?“ a když Roškot děl, že někdy oheň dva dny po založení vypukne, naléhal na něho Haramul, „jak to může být“, až mu svědek děl, že se k tomu používá knotu. Haramul doznává dále sám, že den před požárem ve přístavku činil zkoušky s knůtkem v krámku, že však knůtek najednou shořel. Nápadno jest též, že záhy po požáru děl Haramul k truhlářskému mistru Veselému: „Teď už nemůže Pavlíčkovi nikdo nic zapálit, leda stodolu,“ a dodal, „tam jest seno a vojtěška, to by byl veliký oheň“. — —

Okolnostmi těmi jeví se odůvodněným podezření, že Haramul všechny požáry založil, a pohnán proto včera před soud porotní.

Předsedou jest rada Marx, veřejným žalobcem substitut státn. návladního Paukner, obhájcem dr. Hrdlička.

Při výslechu počíná si Haramul velice sebevědomě a hlasem pevným ano i hněvivým odmítá obžalobu.

Předseda: Obžalovaný, přiznejte se upřímně, zda jste požár založil?

Obžalovaný: Slavný soude a velectění páni porotci, já tak neučinil.

Obžalovaný upírá na to vše, co v obžalobě jest řečeno, i to, že se Pavlíčkovi přiznal a dodává, že cestou kolem vyhořelé stodoly ani nechodil, poněvadž prý byla opuštěna.

Předseda: Svědci tvrdí však, že byla velice živá?

Obžalovaný: Já na ní nikoho neviděl.

Předseda: Tedy jste tamtudy přece šel?

Obžalovaný (zmateně): Jen jednou.

V dalším trvá obžalovaný na zapírání.

Odpoledne vyslýcháni svědci. Podstatný a nový materiál chovají jen výpovědi svědka Pavlíčka, u něhož byl Haramul zaměstnán.

Svědek vypráví, že neměl na svého učenníka podezření, až jej lidé upozornili, že požáry jen někdo z domácích lidí musí zakládati. Měl jsem podezření, dí svědek, že snad náhodou Haramul oheň založil, poněvadž kouříval, ač jsem mu to zakázal. Večer po požáru šel jsem tudíž do jizby, kde Haramul spal, abych prohlédl jeho oděv. Kabát měl pod hlavou a když jsem jej probudil, zadržoval jej rukou. Prohlédl jsem kabát a nalezl jsem v něm knůtky sírou napuštěné. Ráno zavolal jsem si Haramula a řekl jsem mu: „Řekni mi božskou pravdu, co jsi včera odpoledne na půdě dělal?“ Zapíral, že na půdě byl, avšak když jsem mu ukázal knůtky, zbledl, klesl na kolena a řekl: „Pane, já jsem to udělal.“ Já mu domlouval, proč mi to udělal. „Chtěl jsem vidět, jak ty knůtky hoří“, odvětil, načež jsem dodal: „Lumpe, proč jsi to udělal ještě po třetí? Bůh tě sám hned poznamenal.“

Předseda: Jaké to bylo znamení?

Svědek: Po prvé při hašení spadl na Haramula trám, po druhé bedna. Když jsem ho káral, řekl ještě Haramul: „Proč mě raději ten trám nezabil?“ Obával jsem se, aby si hoch nic neudělal a řekl jsem tudíž: „Však ono se ti to odpustí.“ Před starostou a závodčím přiznal se Haramul opětně, že chtěl věděti, jak knůtky hoří.

Předseda: Obžalovaný pravil, že jste mu vše odpustil a řekl mu, aby mlčel, že máte zvýšenou asekuraci a že neutrpíte škody. Mimo to prý jste kdysi mezi druhým a třetím požárem chodil po dvoře se svíčkou rozžatou a zlobil prý jste se, že Haramul ještě nespí, načež jste svíčku shasl.

Svědek: To vše není pravda.

Předseda: Pozoroval jste, že jevil obžalovaný hoch při požárech roztržitost?

Svědek: Viděl jsem, že nalézá v nich skorem zábavu. Při hašeni činil se opravdu velmi horlivě.

Státní návladní: Byly doutníky, které jste u Haramula nalezl, nakouřeny?

Svědek: Ano, jeden z nich byl.

Obhájce: Pane svědku, byl jste zároveň jednatelem pojišťovacích společností?

Svědek: Ano, u „Vídenské společnosti pojišťovací“ a u společnosti „Dunaj“.

Předseda: Obžalovaný, co máte proti výpovědi svého pána?

Obžalovaný (hněvivě): Udání jeho jest nepravé. Já se mu ničím nepřiznal.

Předseda: Jest pravda též, co vám svědek řekl o zvýšené asekuraci i o tom, abyste nikomu nic neříkal, že jste jej viděl se svíčkou na dvoře?

Obžalovaný: Ano, to jest též pravda. Kdyby zde byla paní Pavlíčková (jež se nemohla pro chorobu dostaviti. Pozn. red.), neupírala by to.

Svědek: To vše není pravda, obžalovaný se pouze vymlouvá.

Přelíčení skončeno bude teprve dnes.

*** Pokračování 28. ledna 1885 ***

Porota uznala Haramula ve dvou případech vinným zločinu žhářství, načež soud vyměřil mu trest těžkého žaláře na dobu čtyř roků.