Požár v Národním divadle

Údaje o textu
Titulek:	Požár v Národním divadle
Autor:	neuveden
Zdroj:	Světozor 19. 8. 1881 s. 11 (411). Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70
Související:	Velké národní neštěstí! (České noviny), Zalkej vlasti! Zastři sobě tvář Čechie! Veliké Národní divadlo shořelo! (Národní listy)
Související články ve Wikipedii: Národní divadlo

Den 11. září měl národu českému býti dnem svátečním: vytoužené „důstojné“ Národní divadlo, konečně jsouc vybudováno po tolikerém úsilí třicetiletou obětavostí národa našeho, ve skvostné nádheře své a velebnosti čekalo na den, kdy trvale odevzdáno bude české Uměně. Všechen národ náš, v němž znova vzplanul posvátný plamen nadšení z roku 1868, chystal se do Prahy slavně zahájit uměleckou bohoslužbu v mohutném chrámě národním, jenž byl jeho pýchou i nadějí, a u velkolepém průvodu s jásotem osvědčit před světem, že skvostné to dílo jeho tužeb, mozolů a tvůrčího ducha není mu pouhou divadelní budovou, nýbrž pyšným pomníkem, palladiem národní síly životní.

A uprostřed této sváteční nálady, uprostřed nadšených příprav, právě měsíc před svým otevřením zničeno Národní divadlo nelítostným živlem, ze stánku nádhery a rozkoše požár učinil pusté sbořeniště.

Den 12. srpna bude zaznamenán v dějinách našich jako den nešťastný, osudný. Bylo asi 6 hodin z večera, kdy pozorován malý plamének šlehající ze střechy Národního divadla, a sice u báně v levém zadním rohu. Uplynulo drahně doby prve nežli několika mužům na pomoc přichvátávším, mezi nimiž byl též sochař Boh. Šnirch, podařilo se vniknouti až na střechu divadelní, avšak nebylo vody po ruce a brzy oheň zmohl se tou měrou, že museli pomýšleti na vlastní spásu, zpáteční cesta ze střechy do síně malířské byla již zavřena i nezbývalo jim než v závratné té výši spustiti se po hromosvodu na zpodní kraj střechy, odkud pak odváživše se seskočiti na balkon loggie unikli hrozícímu nebezpečí.

Požár brzy vnikl do horních prostorů jeviště, načež inženýr p. Zelený spustil dešťový přístroj, aby tím zaplavil jeviště. Avšak zhouba valila se do vnitřku jinou cestou. Následkem nedopatření při požárním telegrafu hasičstvo značně se opozdilo a prvé než na místo požáru dostavily se větší stříkačky a u všeobecném zmatku učiněna některá vhodná opatření, rozšířil se plamen již po celé střeše, krátce na to prodral se do malířské síně, i bylo marno všeliké úsilí lidské, zejmena hasičů pražských i okolních, pak též mužstva pluku Dormusova a 39. praporu mysliveckého.

Když asi o půl osmé počala se řítiti střecha a brzy potom obrovské rudé sloupy z krásné budovy do mohutné výše vystupující hlásaly, že spadl skvostný lustr, pak i překrásný plafond do hlediště, nikdo již nepochyboval o úplné zkáze Národního divadla. V osm hodin nepomýšlelo se již na jeho uhájení a hleděno si tím více budov sousedních, zejmena divadla prozatímního, kde také vskutku počalo již hořeti, na štěstí však zabráněno dalšímu šíření se plamenů. V deset hodin Národní divadlo bylo prázdným sbořeništěm. Co čtrnácte let budováno, zničeno ve čtyrech hodinách.

Co se týče vzniknutí požáru, nejvíce pravdě se podobá, že původem jeho jest neopatrnost dvou klempířských pomocníků, kteří ještě krátce před vypuknutím ohně nedaleko výše řečené báně pracovali s řeřavým uhlím. Ostatně v té věci jakož i v příčině dozoru nad divadlem zavedeno jest přísné vyšetřování.

Patříce na tu hroznou spoustu požární jen tím můžeme se těšiti, že větší část umělecké výzdoby divadelní jest zachována; zničena ovšem krásná opona a strop s obrazy Ženíškovými, za to loggia zachována jest úplně, rovněž průčelí nábřežní, foyer a spojovací síň se skvostnými malbami. Rovněž zachráněny malby Hynaisovy v místnostech královských, pak celá knihovna divadelní a větší část nové garderoby. Velikou ztrátu utrpěl B. Šnirch, neboť zničeny jsou jeho modelly trig, na nichž po dvě léta byl pracoval. Škoda požárem způsobená páčí se výše jednoho milionu zlatých, což částečně nahraženo jest pojištěním v sumě asi 400.000 zlatých.

Tak tedy národ náš opět zklamán jest v nejkrásnější své naději! Když onehdy vydávajíce číslo slavnostní se zvláštním vytkli jsme důrazem, že z mozolů české chudiny, tedy ze samých obětí zbudováno bylo veliké naše divadlo Národní, tehdy jsme se toho nenadáli, že tato oběť bude obětí zápalnou, skropenou vřelými slzami a že z těch mozolů našeho lidu povždy trpce zkoušeného vznikne bolestný vzlyk a nářek po všem národě. Věru zdá se, jakoby sám osud zlý se byl spiknul proti nám Čechům, jimž ani nedopřáno těšiti se z výsledků své práce vytrvalé a své obětavosti až do těch hrdel a statkův odhodlané. Ztráta naše jest veliká, neštěstí naše zdrcující; ale takových zmalátnělců mezi námi bohdá nebude, kteří by zoufali. Přestál národ náš pohromy krutější, přestál rány smrtelné, které jej klátily v hrob, a přestojí zajisté i tuto ránu, jež hmotnými prostředky zacelí se snáze, než se zacelovaly rány zasazené našim zájmům duchovním.

Shořelo nám divadlo zbudované z příspěvků české chudiny; komu posud všechen lidský cit neutuchl v srdci, ten přispěje nyní hřivnou svou, aby tento pomník naší probuzelosti nezůstal ruinou, nýbrž aby jako Fénix omladlý povstat z popelu. Že naše chudina jest ochotna přinášeti další oběti, o tom svědčí již nyní dlouhé výkazy příspěvků v denních listech; avšak nyní jest také na boháčích, aby přispívali. Zvláště pak očekáváme s důvěrou, že naše šlechta, kteráž posud byla k dílu tornu netečnou, nyní se přihlásí k tomu lidu, mezi nímž žije a tyje, a že ze svých přebytkův, jež nakládá na svoje vyražení, poskytne aspoň tolik, kolik sobě a své rodině utrhoval od úst náš dělník, náš průmyslník, náš rolník, náš vlastenec.

Národní divadlo bude výmluvnou kronikou našeho utrpení a našeho vzkříšení; kéž jest brzo skončena!