Plamínky/On n’a que soi

Plamínky Jiří Mahen
Nová píseň	On n’a que soi	Dnes nebo zítra

Údaje o textu
Titulek:	On n’a que soi
Autor:	Jiří Mahen
Zdroj:	MAHEN, Jiří. Plamínky: verše. V Praze: Časopis pokrokového studentstva, 1907. s. 99-101 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1907
Licence:	PD old 70

Vlas tmavý clonil nejtmavější zrak,
a v hloubku tu já zřídka doveď zřít.
Cit její byl však vždycky milý tak,
že v půlnoci té možno bylo žít —
víc než-li žít! Ji milovat,
v ní utonout a z jitra pro ni lkát…
Má drahá, vzpomeň na mne dnes:
Jak já tě míval rád! —
Ký milosrdný bůh však dnes tě se mnou sveď,
že chvíli zřel jsem tě a líbal naposled?

     Jde smutná chvíle ta,
     jež lásku nesdílí.
     Proč soucit rozkvétá,
     když jsme ho nesili?

Řeč jeho byla líbeznější všech,
jež bavily kdys duši umdlenou.
I vlastní bolest daľs mu na posměch,
s ním rád jsem kráčel cestou ztracenou.
V před šli jsme tak a zábavou
nám byla rudá záře nad hlavou,
když mosty plály do noci
zlou výzvou, krvavou. —
Ký milosrdný bůh však dnes mu oči zveď,
by nad mou bídou mhouřil dnes je naposled?

    Jde smutná chvíle ta,
    v níž srdce zakvílí.
    Proč záští rozkvétá,
    jež my jsme tajili?

Pak večer můj se náhle připlazil,
že sotva dechu nabrati jsem moh’.
Najednou kles’ jsem, hříčka cizich sil —
naposled marně heroický hoch!
V zrcadlo zřím. Proč jen jsi pad’?
Já celý svět chtěl upřímně mít rád.
A celý svět — se smál a smál.
Cítíš mé duše chlad?
Ký milosrdný bůh mou duši nahou shléd’,
že volně v kráse své dnes žila naposled?

      Jde smutná chvíle ta,
      v níž ráj jsme ztratili:
      Proč víra nezkvétá,
      o níž jsme prosili?

V podivném ohni slunce zapadá…
Už noční chlad tak zřídka uspává — !
Odkud se vzala cizí nadvláda,
jíž nestačí ni daň má krvavá?
Co ještě chceš? — se světa ptám.
Mám otročit tvým záhadám?
K přísaze zvedám ruku svou:
Teď půjdu — sám!
Ký milosrdný bůh však všel to teď v můj svět,
v němž vlastní prostota mne klame naposled?

     Však přijde chvíle ta,
     po níž jsme toužili!
     Má růže rozkvete,
     i když ji zlomili…